Ať už cestujeme s dítětem kamkoli, pokud jde o cestu na delší vzdálenost, je to pro rodiče vždy náročné. Musí se připravit na spoustu situací, které se odvíjejí od vzdálenosti a volbě dopravního prostředku. Samozřejmě, že nejlepší je cestovat autem. Můžeme si sebou vzít prakticky cokoli, čím můžeme dítě zabavit a to se brzy naučí, jak si cestování autem užít po svém.

Ovšem co když cestujete vlakem? Naštěstí je můj malý syn maniakem do vlaků, což mi cestování tímto dopravním prostředkem v mnohém usnadňuje. Na cestu vlakem se těší už měsíc dopředu, když si spolu kupujeme jízdenky a nemůže se dočkat, až zase pojedeme do Vídně, která je naší nejčastější cílovou stanicí. Takže když cestuji se synem sama, čeká mě téměř tříhodinová cesta vlakem bez přestupu.

Před první cestou je určitě důležitá pozitivní motivace. Hlavně u neposedných dětí je důležité, připravit je na to, že ve vlaku nebudou samotné a ostatním lidem nemusí jejich hluk lichotit. Vlak nezastaví, když si dítko usmyslí, že chce vystoupit, jako na kolotoči. Taky nezapomeňte, že na cestě po Česku musí mít dítě vlastní jízdenku, i když za cestu neplatí. Při koupi jízdenky přes internet není ve vaší jízdence zahrnut dětský lístek a je proto potřeba, navštívit před cestou prodejní okénko a jízdenku zdarma pořídit. Na nádraží vám to zabere jen chvilku.

Při balení se na cestu buďte raději praktickou maminkou. Jelikož nerada spoléhám na cizí lidi v kupé, balím věci tak, abych i když jedu na týden, měla s sebou pouze jeden cestovní kufr a na něj položím malou cestovní tašku. To proto, že když je potřeba odskočit si na záchod, věci si prostě rychle postavím na sebe a jdeme na toaletu. Nahoře v tašce nosívám kabelku a vlhčené ubrousky, které během cesty vždycky vypotřebujeme. Před cestou je určitě dobré, vyhradit si čas pro návštěvu toalet na nádraží, jestli dítko chodí samo na záchod, zařiďte, aby se před cestou, nejlépe doma v klidu vyprázdnilo, abyste po cestě řešila maximálně rychlé odskočení „se vyčůrat“. Pokud máte dítko s plínečkou, máte o starost méně. Zato je ale nutné vymyslet, kam s případnou smradlavou plínkou. Mně osobně se osvědčilo, mít sebou vždy tlustý sáček do koše, ve kterém jsem plínku několikanásobně zabalila, a při první příležitosti vyhodila někam, kde by to ostatní neobtěžovalo.  

Pokud si nekoupíte místenku, doporučuji dobrý výběr kupé. Pokud v něm budete sama, má to tu výhodu, že nikoho nerušíte, ale také vám v případě potřeby nikdo nepohlídá věci. Už jsem jednou požádala průvodčího, ale nemusíte se setkat s pochopením. Proto jsem se raději naučila vybírat kupé, kde máme nějakou slušnou společnost. Hledám také místo u okna. Se synem tak trávíme i polovinu cesty. Sedíme u okna a popisujeme to, co vidíme. Pro dlouhé chvíle mám s sebou plně nabitý telefon a v něm synovu oblíbenou pohádku anebo starou MP3ku s jeho písničkami a díky sluchátkům nerušíme ostatní cestující ve vlaku. Také se mi vyplatilo přibalit do tašky nějakou „mlsku“, připravit si teplou vodu do termosky k případnému udělání mléka a taky něco, čím ho můžu přikrýt, když ve vlaku usne.

Učím syna ohleduplnosti k ostatním cestujícím a opravdu se snažím, abychom spolucestující neobtěžovali. Na druhou stranu mu také nemůžu zakázat vše, aby ho to cestování také bavilo. Určitě ho nenechám v botičkách skákat po sedačkách a křičet na celé kolo. Ale proč si třeba nezazpívat? Cesty vlakem milujeme a se synem si je užíváme. I když se cestování s dítětem může zdát složité, když se člověk naučí překonávat všechna počáteční úskalí, je z toho nakonec nádherně strávený čas. Přeji vám tedy stovky šťastných a bezproblémových kilometrů s vašimi ratolestmi.