Jako ideální rodiče jste svého prvního potomka plánovali. Nebo taky ne a jeho ohlášení na svět se stalo pro vás velkým překvapením.

V souladu s tím, jak se zvětšovalo břicho budoucí maminky, jste si zvykali na to, že do vašeho života vstoupí jeden z nejdůležitějších lidí na světě. Postupně jste si zamilovali povídání o tom, jaký bude, čím bude a co pro něho uděláte. Dokonce vám ani nevadily hádky, jak celou výchovu povedete. Byli jste přesvědčeni, že TO zvládnete. Když ne výborně, alespoň chvalitebně!

Také jste celé hodiny trávili na internetu a pročítali všechny možné články o rodičích a dětech. Maně jste si vzpomněli i na své dětství a dost dobře jste si ujasnili, jak to rozhodně dělat nebudete. A těšili jste se na chvíli, kdy toho nového človíčka přivítáte ve svém domově.

Jak milé a krásné jsou představy a snění, a jak nevybíravě do nich dokáže vstoupit skutečnost!

Najednou to není tak, jak by mělo podle vás být? A vy si říkáte, kde se stala chyba?

Vždyť děláte pro svého syna nebo dceru všechno, jak jste si vysnili. Navíc sdílíte zkušenosti ostatních rodičů, posloucháte všemožné poučky, nakoupili jste další knihy … a nic. Oni si prostě někdy nebo pořád dělají, co chtějí! A vám se to ani trochu nelíbí!

Opravdu si nevíte rady? Už jen bezmocně křičíte, strašíte a vyhrožujete?

Začali jste více a více používat věty jako: „Když jsi takový, nemám tě ráda!“, „Zavři se do pokoje a přijď za mnou, až budeš hodný!“, „Vůbec na mě nemluv, nebudu se bavit s takovou škaredou holkou!“, „No, za to tě tatínek nebude mít rád!“, „Nechci tě ani vidět!“, „Příště ti nic nekoupím, když jsi takový!“ nebo „Jestli nepřestaneš zlobit, tak ti sbalím věci a prodám tě čertovi!“?

Tak rychle zastavte, sedněte si, popřemýšlejte v klidu a přepněte mozek do manuálu bezpodmínečné lásky. Pokud to neuděláte, budete nešťastní nejenom vy, ale především váš potomek. A to si určitě nepřejete!

Vtip je v tom, že si musíte uvědomit, že výchova neznamená formovat dítě podle vlastních představ, ale naopak přizpůsobovat ji svému synovi nebo dceři podle jejich momentálního stavu schopností, dovedností, zkušeností a psychického rozpoložení.

Musíte si vybrat. Buď budete maminka či tatínek nebo manipulátor. A o to druhé váš potomek určitě nestojí.

Milujte své dítě takové, jaké je! Se všemi nedokonalostmi, které má. Milujte ho stejným způsobem, jako ve chvíli, když je milé a přítulné a dělá vám radost. S láskou nastavujte hranice, ale nikdy nejděte tak daleko, aby to váš potomek nezvládl, nebo abyste mu ve víře, že je to pro jeho dobro, neublížili.

Když vás někdy popadne hněv a záchvat kritiky, výčitek a napomínání, vždycky je to jen z toho důvodu, že se díváte na věc nebo problém pouze z pohledu dospělého člověka. Pokuste se někdy vrátit v čase a prožít celou situaci ještě jednou, ale vžijte se do role vašeho dítěte. Prostě jen přepněte na jeho level. Když budete poctiví, uvidíte vše trochu jinak. Vůbec vám neuškodí, když se k synovi nebo dceři vrátíte a vysvětlíte mu svoje jednání. Dokonce se ani nemusíte omluvit. Vašeho potomka ještě navíc naučíte, že udělat chybu je něco, co patří k životu. A to vůbec netřeba hovořit o tom, jak se posílí důvěra mezi vámi. A láska, ta se přiblíží k horní hranici bezpodmínečnosti.

Vychovávat děti není ani tak o inteligenci, fyzické síle a materiálním zabezpečení. Je to spíše o míře sebeovládání, pochopení, věčné trpělivosti a spousty společně stráveného času. A lásky! Té, která vašeho potomka obemkne i ve chvílích, které vám nejsou po chuti. Takové, která dítěti dovolí být sám sebou a ne vaší kopií nebo zhmotněním vašich představ. Protože jen taková láska se k vám po čase vrátí. V podobě silné zdravé osobnosti, s vírou ve vlastní schopnosti, plné respektu a lásky k vám, která hrdě ponese do světa vaše příjmení. A to je ten pravý sen ideálních rodičů!