V dobách našich prapradědečků a praprababiček to měly děti, co se týká chválení, těžké. Nebylo to zkrátka zvykem.

Nezřídka se v rodinách vychovávalo více dětí a každé mělo už od raného věku své úkoly. Jejich neplnění se nediskutovalo, ale řešilo rázně a rychle. A nějaké ocenění? Otcové bývali povšechně daleko od slov chvály a maminky to ojedinělým uznáním těžko doháněly. Co se jim ale musí přiznat, je to, že formulovat ohodnocení uměli dokonale.

Než se sešlo století se stoletím, přelily se tendence v oblasti pochval do druhého extrému. Přišla generace rodičů, která chrlí pochvaly jak na běžícím pásu

Děti od rána do večera nic jiného neslyší, než Ty jsi chytrý!, Ty jsi ale šikovná!, Super!, Ty jsi borec!, To je tak pěkné!, Ty jsi ta nejrozumnější holčička na světě! nebo se ještě přidá obdivné tleskání. Smysl ocenění se tak vytrácí a ještě může dítěti ublíží. Je důležité vědět, proč!¨

Včem spočívá význam pochvaly?

Je to rychlá zpětná vazba toho, co zrovna váš syn nebo dcera dělá. A protože je to vlastně vaše hodnocení jeho činnosti, mělo by se týkat právě jí. Popsat detaily práce svého potomka, úsilí a pracovitost, které musel na ni vynaložit a způsob, jakým si poradil, když se mu nevedlo, je stěžejní pro každé velebení vašeho dítěte. Takové mu prospěje a takové má ve výchově nezastupitelné místo. To ale, bohužel, všichni rodiče neumí.

Na první pohled to vypadá, jako kdyby matky a otcové někde slyšeli nebo četli, jak je důležité neopomenout své dítě pochválit a vrhnou se do toho S TÍM NEJLEPŠÍM ÚMYSLEM po hlavě.

Tak schválně, poznáte, které chválení je pro dítě lepší?

„Ukaž mně, co jsi nakreslil. No ty jsi tak šikovný! To je moc pěkné! Tatínku, pojď se podívat, jakého máme doma malíře! To si pověsíme v pokojíčku na nástěnku a až přijde babička, tak jí to ukážeme!“       

NEBO

„Ukaž mně, co jsi nakreslil. Tady ten domeček ti dal práci, když jsi mu namaloval i truhlíky s kytičkou a dokonce záclony. A když jsi začal kreslit našeho křečka, bylo chytré, že jsi přenesl výkres k jeho kleci. Museli jsme sice několikrát spolu gumovat hlavu, protože se ti moc nedařila, ale když sis to párkrát zkusil, nakonec se ti to povedlo. Vypadá jako živý. Je moc pěkný! Chceš si ten obrázek někde vystavit?“

Uhádli jste? To druhé? A že je zbytečně dlouhé a dá to práci vymyslet? Možná zpočátku, než si na nový styl pochvaly zvyknete. Pak to už půjde samo.

Takové hodnocení se vryje vašemu potomkovi hluboce do podvědomí.

Bude vědět, že nejenom konečný obrázek svědčí o jeho dobré práci, ale že je důležitý každý detail, nápad, jak si malování ulehčit a dokonce se cení i snaha o dokonalejší provedení, i když je zdlouhavější. A příště, až si sedne se čtvrtkou papíru ke svému stolečku, dá si znovu záležet a pokud se mu nebude dařit, neodběhne hned pryč, ale zkusí to ještě jednou.

Necháte mu prostor pro vlastní ohodnocení a naučíte ho, že nejenom cíl je v životě důležitý, ale i jeho cesta k němu.

V tom prvním případě sice vaší zpětnou vazbou utvrdíte potomka v jeho výjimečnosti, ale vůbec mu neukážete, jak si při práci vedlo. Myslíte to určitě dobře, ale nedáte mu vůbec šanci, aby si na to, že je šikovný, přišel sám. A hlavně ho při x-tém stejném pochválení vystavíte na piedestal mimořádné jedinečnosti, z něhož nebude chtít nikdy slézt dolů. Později v případě, když se před ním objeví něco, co ví, že nezvládne, nebude to dělat. Nehledě na to, že s kritikou a výtkami u něho rozhodně nepochodíte.

Jak s pochvalou naložit, aby nenadělala víc škody než užitku?

Neříkejte ji automaticky za každou činnost, kterou dítě udělá. Pokud bude všechno výborné, skvělé, perfektní a dítě nejlepší na světě, ztratí pochvala na ceně i na významu.

Chvalte upřímně a ve chvílích, kdy se synovi či dceři povede něco nového, originálního nebo významného. Chvalte v okamžicích, kdy váš potomek vyvine velkou trpělivost, energii, snahu a přemáhání. Zkrátka, když si to zaslouží.

Oceňte detaily a jednotlivé fáze jeho činnosti, zanícení, úsilí, snažení, nadšení, plán, napravení chyby, zarputilost, nápad a nechte už na dítěti, aby si uvědomilo, jak je šikovné a chytré! Tím, že na to přijde samo, nebude závislé na slovech jiných lidí a v dospělosti, kdy lidé užívají pochval jako šafránu, se bude schopno ocenit samo. A za to bude vděčit jenom vám!