Vzhledem k tomu, že jsem dvojnásobná maminka, tak se mohu pyšnit tím, že už mám za sebou několik epizod uspávání. Ráda bych ještě dodala, že moji kluci jsou opravdu extrémní případy, které jen tak něco nepoloží, taktně řečeno. Nedávno jsem si projížděla články na internetu, protože jsem pro svoji kamarádku chtěla najít článek o Estivillově metodě, kterou jsem úspěšně použila s jedním potomkem (nevím, jestli jsem u mladšího nebyla dostatečně důsledná, nebo to selhalo kvůli něčemu jinému, ale jeho nespavost byla pro mě fáze houpání…). A trošku jsem nestačila vycházet z úžasu, jak protichůdné rady na internetu se dají najít.

Myslím, že nejedné mamince z toho musí jít hlava kolem. První článek – nechte vykřičet, druhý – dejte k sobě do postele, další článek – houpejte, ale nedávejte k sobě do postele, a potom rozhodně nezvykejte na šum… a to vám povím, po mírné edukaci jsem se cítila, jako bych to vlastně celou dobu dělala špatně. Nabízí se otázka, co tedy používat a jak svoje děti uspávat. Já osobně už mluvím trošku s odstupem (děti mám starší, takže tohle standardně neřešíme – prostě zavelím a jdou do postele, ideální stav). Takže, jak na to?

Přehled metod, které jsou dostupné:
Je docela zajímavé se podívat na veškeré metody, které internet nabízí (protože jsou opravdu pestré, až člověku zůstává rozum stát). Často si také projíždím různá mimifóra, emimino a další portály, takže mám víceméně přehled, co se dnes mezi maminkami nosí:

1. Nechte ho vyřvat
Radikální, rodiči často odmítaná metoda je dítě nechat vyřvat, dokud neusne. Jak to funguje nebo nefunguje, je také docela sporné, protože u každého dítka jsou mechanismy reakcí na „opuštění“ trošku jiné (slyšela jsem, že to má co dělat s attachmentem J. Bowlbyho). Nikdy vlastně nevíte, jestli křik dítěte je „vážný“, nebo ne a nikdy se ho nevyplatí podceňovat. Navíc vydržet křik řvoucího dítěte je občas opravdu risk vlastního duševního zdraví. Z vlastní zkušenosti se mi povedlo aplikovat již zmíněnou Estivillovu metodu na jedno ze dvou neukonejšitelných dětí a opravdu bych to nechtěla opakovat. Druhý syn mi naštěstí spal, jako do vody hozený, a to skoro pořád, takže jsem tohle dilema ani řešit nemusela (jen občas se houpalo a houpalo…). Podruhé bych do toho asi nešla, i když to u prvního dítka fungovalo. Než jsem si zvykla, bylo to opravdu o nervy.

2. Ritualizujte, co se dá
Stále stejná písnička - před spaním zatemnit pokoj, dát pusinku na dobrou noc, magická formule na usnutí a děťátko pokojně dřímá… No, z mého pohledu příliš idylický návod. V mém uspávání byla ritualizace přirozenou součástí vždy a všude a dělala jsem to naprosto intuitivně, nepotřebovala jsem na to žádný návod. Když neusínali, vozila jsem je k večeru kočárkem a tam zabrali stoprocentně. Ritualizace je myslím fajn, dítko si spojí konkrétní podněty se spánkem, ale pokud máte doma vyloženě křiklouna, často to nestačí.

3. Vezměte ho k sobě do postele 
Další kontroverzní metoda je spát s miminkem v jedné posteli. Když jsem projížděla internet, narazila jsem na docela zajímavý fenomén. České stránky se většinou zmiňují o společném spaní jako o riskantní a nestandardní bizarnosti, zahraniční země ho naopak podporují. Za všechny příklady uvádím například odkaz na tento článek, ve kterém se autorka - paní psycholožka – staví radikálně proti. Když si ale přečtete diskuze – názory opravdových maminek, karty se trošičku obrací. Většina maminek nemá se společným spaním problémy a „hrozivé riziko zalehnutí“ dítěte, o kterém odborníci mluví, nikdo neřeší. Upřímně, nikdy jsem neslyšela o případu, že by rodič své dítě zalehl (tím ale samozřejmě nevyvracím, že se to může stát). Častěji spíš slyším případy, kdy dítka s rodiči v postýlce mnohem lépe usnou a jsou klidnější po celý den. Jistě, spaní s dítětem může znamenat jistá rizika, ale nebezpečí s dětmi je tolik… pokud společné spaní pomůže, nebyla bych proti.

4. Pusťte mu vysavač nebo větrák
Šum jsem já osobně nikdy nevyzkoušela, ale moje známé (a internet) nabízí celou řadu zkušeností, které potvrzují, že to může fungovat. O šumu jsem objevila tento článek, kde dokonce prezentují výzkum pediatra Harveyho Karpa, který proklamuje, že šum údajně prodloužil miminkům spánek o několik hodin. Šum má připomínat zvuky v děloze, které hlasitostí a frekvencí zní např. jako zvuky vysavače, fénu, větráku, digestoře, atd. Docela mě mrzí, že kluci už jsou tak staří, že to na nich nemohu zkoušet. Teď si chodí spát, jak manžel zavelí, a já si s pokusy musím počkat na další dítě.

5. Krmte, dokud neusne
Podpora obžerství před spaním se podle odborníků zdá být dokonalým způsobem, jak dítko ukolébat. Tak vám nevím. Aby se pak nestalo, že kdykoli se ocitne ve stresové situaci, bude dítě vyhledávat flašku, jídlo nebo prso. Určitě je dobré, když jde dítě spát s optimálně plným bříškem… článek o tom jsem četla například na Královském spaní – proč vlastně miminka v noci nespí, jaké jsou časté příčiny jejich nespavosti atd. S přecpáváním před spaním bych to asi nepřeháněla. Flaška má často pouze psychologický efekt. Někomu na spánek dokonce pomáhají i vůně, ale já osobně bych to s nimi nepřeháněla – některé děti mohou být alergické.

Děkuji za přečtení a těším se na Vaše komentáře. Marcela