Tak je to tady. Za pár dní opět začíná školkový režim. Po bláznivých prázdninách se dvěma dětmi doma se mi chce do světa křičet co nejvíc nahlas HURÁ!!! Haničce se po školce stýskalo a má v plánu pořádně si poslední rok v ní užít, Kubíček nastupuje letos poprvé a nemůže se dočkat. Je mu sice teprve 2 a půl roku, ale ve školce razí heslo lepší pozvolna zvykat, než šokovat rovnou celým dnem v cizím prostředí, až bude maminka muset do práce. 

No a já? Musím se sama sobě smát. Když šla poprvé do školky Haňule, v křeči jsem ji jen velice nerada odevzdávala paní učitelce a se slzami v očích odcházela pryč, abych pak celé dopoledne nervózně uklízela byt, sestavovala skříň, vařila a prostě jen dělala COKOLI, aby čas trošku utekl a konečně bylo ve školce „po o“ a já si mohla to svoje kuřátko malinké vyzvednout. Ano, toto jsem opravdu prožila! Pocity stesku, provinilosti, že to drobátko nechávám u cizích lidí, strachu, jak tam vše zvládne. Možná mi někdo dá za pravdu, že to měl podobně. Věřím, že ano. Tentokrát to ovšem cítím poněkud jinak.

Moje plány se svými rozměry dotýkají samotných nebes a vymalovány jsou jak rukou Moneta. Ráno odevzdám děti ve školce a poprvé za šest let se půjdu pěšky sama jen tak projít do centra Ostravy. Krásné zářijové ráno s jasnou oblohou a teplým lehkým vzdouškem, který mě bude příjemně ovívat, mi vykouzlí bezstarostný úsměv na tváři. Půjdu si, kam budu chtít, jak rychle budu chtít. Prozkoumám se zvědavostí pětiletého dítěte každý kout, zavzpomínám, kde co před lety stálo. V nějakém krámku si udělám radost a něco malého si koupím. Ne pro děti a ani nic praktického do domácnosti. Prostě jen maličkost z lásky a uznání, že jsem se za ty roky doma úplně nezbláznila. Kdo jiný mě taky po rameni poplácá, když ne já sama, že? Navštívím Dům knihy, protože to je pro mou knihomolskou, ovšem poslední léta značně zanedbávanou dušičku úplný ráj, a budu si pročítat mezi regály tituly knih, které mě na první pohled zaujmou. Nebo si zajdu na Čapkárenský wellness, kde na hodinku úplně vypnu a nechám se hýčkat. 

Svěží a odpočatá navštívím manžela v práci a zajdeme si na dobrý oběd a já pak zajedu nadšeně vyzvednout našeho malého lumpa Kubína, který bude napapaný a akorát unavený, aby mi doma odpadnul a já si mohla odpočinout s ním. Okolo půl čtvrté si dám kávičku a pak společně vyzvedneme Haňuli, kterou budeme muset přemlouvat, aby už šla domů. No a pak už se vrátí z práce manžel a jako rodinka spolu strávíme zbytek dne s úsměvem a pohodově. Večer, až budou děti spát, si s mužem uděláme nějakou dobrou večeři a nalijeme trochu červeného vínka a s blaženým úsměvem budeme poslouchat tiché vydechování, linoucí se z dětského pokojíčku. Pro manžela to bude téměř den jako každý jiný, ale pro mě to bude počátek nové životní etapy a já budu blažená, jak jsem si ten první den znovunabyté svobody naplno užila.

Přeji vám všem, milí rodiče, abyste první den vašich dětí ve školce prožili co nejlépe. A vy, kteří jste své ratolesti stejně jako já měli od prvního dne jejich života u sebe bez přestávky až do této chvíle, si koukejte pořádně odpočinout! Protože je to teda pekelná jízda! Ať žije rodičovská dovolená. J