Dítě z města, které projeví zájem o práce na zahradě? Říkala jsem si, že se jedná o rozmar mého skoro malého syna, který si těsně před svými tříletými narozeninami přál koupit malou metlu a hrabičky na zahradu. A taky, že jsem se nepletla, byly to vyhozené peníze. Po pár minutách hrabání listí a dvou tazích metlou náčiní odložil. Ale chtělo to jen pár měsíců a přišlo obrovské překvapení.

Letos jsem školce a jejich přípravě na jaro, zaznamenala daleko větší zájem o zahradu. Když můj syn přinesl domů ježečka ze silonek, ve kterém byla semínka trávy, chodil zalévat travičku každý den, aby zajistil její růst. Poprosil mě, abychom koupili semínka a něco si doma zasadili. A i když mi to přišlo na tříleté dítě brzo, nakonec jsem mu jeho přání vyplnila a byla jsem ráda za další společnou aktivitu. A došlo to tak daleko, že díky postupnému osazování, máme všechny parapety v bytě plné nasazených semínek, které můj syn každý den kropí vodou, a já se o sazeničky nemusím vůbec starat. Ani ve snu by mě ale nepadlo, co přijde na jedné návštěvě synových prarodičů.

Na návštěvě babičky jsme objevili malý rýč, který tam zůstal od doby mého dětství. Syn velmi pohotově, po vzoru tatínka, rýč vzal a chtěl jít babičce porýt záhon. Jedna názorná ukázka stačila. Syn velmi obratně ryl v záhonku a objevoval žížaly, i kterých jsme mu vysvětlovali, že ony dělají to samé, co právě teď on. Ano, i ve třech letech je dítě schopné na zahrádce jen nesedět v písku. V kolečkách vozil větvičky do popelnice, hrabal nepořádek z trávníku. Ve vozíčku vozil kamínky, které babička potřebovala pro tvorbu nového okrasného záhonku. A když omylem vytrhnul cibulku tulipánu, rýčem udělal díru, cibulku zasadil, zalil a s láskou se jí omluvil.

Možná je pro mnohé maminy samozřejmostí, že malé děti se snaží pomáhat na zahrádce a napodobovat tak činnosti svých rodičů. Chtěla jsem jen dnes touto zkušeností vyzdvihnout jeden můj postřeh. Pokud dítě nemá doma zvířátko, o které by se naučilo starat, je dobré vyzkoušet si něco zasadit. Naučit dítě starostlivosti je velmi cenné. Děti dokážou pečovat o rostlinky s takovou láskou a starostlivostí, která je pro mě naprosto zarážející. Jsou to pro něj základy koloběhu života v přírodě. Malý se v práci na zahrádkách svých babiček doslova našel. Dnes s dědou postavil plastový dětský domeček, který spolu umyli, a syn si ostřikování hadicí opravdu užil. Už se těší, až bude příště natírat dřevěnou průlezku, stavět bazén či vysazovat okurky do skleníku. A já už se moc těším, jak si vychutná natrhané jahody, které si poctivě chodí zalévat.

Věci, které jsou pro děti z vesnice normální, jsou pro mého syna vzácné a já jsem šťastná, že se v nich našel. Opravdu by mě ani ve snu nenapadlo, že můj syn ve třech letech chytí do ruky rýč, dupne na něj, nabere hlínu a otočí. Opravdu malý zahradník.

Není nad dítě, které je až za ušima špinavé od hlíny a má úsměv od ucha k uchu, protože zasadilo své první rajče.