Když se objevily první tablety a přístrojové čtečky, začalo se tvrdit, že ke knihkupcům a knihovníkům začíná přicházet doba temna. No, nestalo se. A nezbývá doufat, že se tyto prognózy ani nepotvrdí.

Proč?

Život obohacený čtením knih je životem zajímavějším. Automaticky vám roste vaše slovní zásoba, nasáváte tak nějak mimochodem správnou gramatiku jazyka, a hlavně rozvíjíte svou fantazii. A to vůbec není třeba zdůrazňovat obrovské poučení, které se na stránkách skrývá.
A to jsou právě ty důvody, pro které byste měli své děti motivovat k pravidelnému čtení.

Jak to provést?

Nejideálnější je váš příklad. Nápodoba matky nebo otce, kteří si ve volném čase sednou ke knížce a dokonce pravidelně, je tou motivací nejlepší.

Pokud tuto zálibu nesdílíte, nevadí. Máte pořád další možnosti.

Knížky kupujte. Vybírejte nejenom ty vhodné k věku vašeho syna nebo dcery, ale především co možná nejbarevnější a nejzajímavější.

Vytvořte si rituál čtení každý večer před usnutím a na něm trvejte. Klidně si zaveďte s partnerem „služby“ nebo zapojte do čtecí čtvthodinky staršího sourozence.

Dětské knížky by měly být nejenom u postýlky, ale měly by zaplnit alespoň jednu velkou poličku v pokoji. I když jsou ceny knih na první pohled vysoké, nebojte se investovat, protože svého potomka obrovsky popoženete k rychlejšímu psychickému vývoji. A to netřeba diskutovat o tom, jak nesmírně mu ulehčíte cestu ke školním úspěchům. Nejenom v českém jazyce, jak by se na první pohled zdálo, ale ve všech ostatních vyučovacích předmětech, které staví na práci s textem.

O příbězích v knížkách s dětmi diskutujte, nechte je vyprávět, jak by to mohlo dopadnout jinak nebo jim navrhněte, ať povídání nakreslí.

Přihlaste sebe a vašeho potomka do místní knihovny a jednou za měsíc tam spolu vyrazte na hezkou vycházku. Pomáhejte mu při výběru z nabízených knih a pro jeho větší důležitost mu nechejte vystavit vlastní čtenářský průkaz.

Jako vrchol motivačního snažení si udělejte celé odpoledne čas a spolu s dítětem napište svou knihu. Stačí krátký příběh, který oba dva společnými silami vytvoříte. Z lepenky vyrobte pevné desky a ručně psané vyprávění mezi ně pevně přichytněte. Nechte dítě, ať si samo nakreslí obrázky a na vytvořenou obálku nezapomeňte výrazně napsat jeho jméno jako autora.

Zřejmě z vás žádná Božena Němcová nebude, ale památku na začátky čtení knih můžete uložit a předat synovi či dceři v dospělosti. Možná, že ji bude číst on či ona zase se svým potomkem. A třeba tak založíte novou rodinnou tradici.