Takže stručně nastíním situaci. Po roce čekání na místo ve státní mateřské škole a utrácení spousty peněz za alespoň občasnou docházku ve školce soukromé, jsme byli do mateřské školy konečně přijati, a 1. září jsme nastoupili. Ačkoli jsem se řídila snad všemi pokyny ohledně přípravy dítěte na školku uvedenými jak na internetu, tak v literatuře, moje dítě je stejně tím nejhysteričtějším, nejuřvanějším a nejuvztekanějším dítětem z celé třídy třiceti dětí, z nichž většina je navíc o rok mladších než on. Marně přemýšlím, jestli si mě tam nahoře někdo dobírá, nebo jestli jsem někde udělala chybu.

Pokud taky denodenně snášíte srdceryvný pláč svého dítěte a vyčítavé pohledy ostatních rodičů, kterým řev Vašeho dítěte kazí obraz skvělého místa na hraní, kterým krmili své dítě celé prázdniny, napište mi prosím. Budu moc ráda, že v tom nejsem sama:-( 

Martina Šebestová