Nebývalá diskuse se rozhořela napříč celou Českou republikou v okamžiku, kdy se v politickém světě objevil návrh poslance Václava Klause ml. na zrušení povinnosti MŠ přijímat dvouleté děti od roku 2020 (dle změny zákona z roku 2016).

Nutno dodat, že rozprava, která rozdělila stát na dvě části, je vedena na silně emoční vlně. VŽDYŤ JDE PŘECE O NAŠE DĚTI!, zní z obou táborů. A každý z nich si myslí, že ten druhý jim chce ublížit. Věcnost problémů, které nastanou v roce 2020, je tak mnohdy upozaděna a kolbiště názorů se otřásají ve svých základech.

Co je vlastně základním jablkem sváru?

V mnohých diskusních relacích nebo vláknech se mohutně řeší, zda dojde dvouleté dítě ve školce k psychické újmě nebo ne, jestli je matka normální nebo krkavčí, když chce dát dvouleťáka do mateřinky, zdali jsou učitelky a ředitelky MŠ hysterické a neschopné změny, kdo má a nemá mít děti a podobná citově zaangažovaná témata. Pěkně se to rozeběhlo, ale ZÁKLADNÍ OTÁZKA NEZNÍ, jestli POSKYTNOUT nebo NEPOSKYTNOUT PÉČI  dětem mladších 3 let, ale zda ji DELEGOVAT NA MATEŘSKÉ ŠKOLY namísto ZŘÍZENÍ ČI FINANCOVÁNÍ JESLÍ NEBO JINÝCH ZAŘÍZENÍ. A když ji SVĚŘIT MŠ, tak KDO A JAK ZAPLATÍ VŠECHNA OPATŘENÍ k zajištění smysluplného provozu i DO BUDOUCNA.

Jde o základní rozpor, který vychází ze změny jednoho slova v zákoně. Prozatím byla rodičům dána MOŽNOST umístit dítě mladší 3 let do mateřské školy. A každá ředitelka MŠ mohla odmítnout takové dítě přijmout, pokud mu z kapacitních, organizačních a jiných důvodů nemohla zajistit náležitou péči. Novela zákona, platná za dva roky, už hovoří o POVINNOSTI přijmout takové dítě.

Selský rozum by velel pokračovat v seznamu podpůrných opatření, která uvedou změnu v platnost.

Vybudování dalších oddělení, nákup vhodných hraček, pomůcek a nábytku, úprava sociálního zařízení, počet dětí ve skupině zredukovaný na polovinu, dvě učitelky na jednu třídu celý den, zřízení nové pozice chůvy, placené podle tarifních tabulek nebo místa pro zdravotní sestry, zajištění kvalitního vzdělávání pro všechny zúčastněné a na závěr úprava vzdělávacího systému v ČR a Rámcově vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. A to samozřejmě za předpokladu, že budou do školek přijaty všechny přihlášené děti ve věku 3 až 7 let.

Realita?

Rozhodnutí není podloženo finančními prostředky vyčleněnými ze státního rozpočtu. 

Materiální a kapacitní problémy má vyřešit zřizovatel (může a nemusí) a učitelkám ve školce může pomoci nově zřízená pozice CHŮVY. V současnosti je dotována z šablony Operačního programu Výzkum, věda a vzdělávání, která garantuje pokrytí finančních nároků na DVA ROKY.

NIC VÍC, NIC MÍŇ!

Původní dobrý záměr byl pomoci rodinám a samoživitelkám, které se v důsledku nízkému příjmu  ocitají v nouzi a jsou tak existenčně ohroženy i samotné děti. Matky jsou nuceny brzy nastoupit do zaměstnání a možnost platit soukromou školku nebo jesle pro dítě jsou u nich spíše z oblasti science fiction. A také se chtělo vyhovět rodinám, ve kterých potomek dosáhne věku 3 let až v průběhu školního roku, do kterého ale ještě nemůže být zapsán.

ÚMYSL VÝBORNÝ, PROVEDENÍ NEDOSTATEČNÉ!

Přitom se nabízí hned několik dalších variant, jak problém ohrožených rodin a matek vyřešit:

- zřízení státních jeslí jako sociální služby;

- finanční podpora pro dětské skupiny a mikrojesle;

- podpora nízkopříjmových rodičů formou mimořádné dávky nebo speciálního voucheru;

- navýšení rodičovského příspěvku;

- podpora nebo zvýhodnění částečných úvazků a jistě by se našly i další možnosti.

Změna zákona je na pořadu dne. Vypadá to, že povinnost přijímat dvouleté děti do MŠ bude zase zrušena. 

Některé školky si oddychnou a jiné budou (když jim to podmínky dovolí) nabízet místa i pro děti mladší tří let. Vždy podle možností. Mateřinky v hustě obydlených oblastech budou muset dále odmítat všechny přihlášené a ty, které jsou v místech s nízkou populací, naopak budou rády, že svou kapacitu doplní právě dvouleťáčky. Rodiče se budou muset vyrovnat s nerovností nabídky po svém. Buď investovat peníze do soukromé školky, najít někoho na hlídání nebo pracovat po večerech a nocích. Nic jiného jim nezbude. Třenice o to, kdo má pravdu, ustanou a život se vrátí do zaběhnutých kolejí.

JDE PŘECE JENOM O TY DĚTI! NEBO NE?