Tak co, už máte školu vybranou? A budoucí prvňáček odpočítává poslední dny před důležitým okamžikem jeho života?

Není divu. Vždyť za pár týdnů z něho bude školák a vy budete muset chod rodiny přepnout do úplně nového programu!  

Máte i vy o zápisu zjištěny všechny důležité informace?

    Školní docházka v České republice, co se týče základního vzdělávání, je povinná. Nelze ji ani zkrátit, ani obejít. Pokrokem je možnost rodičů využít nabídky různého zaměření ZŠ kdekoliv na území našeho státu. Na jednu stranu to vypadá velice lákavě a spravedlivě, na druhou nese tato eventualita také spoustu problémů. A to nejenom v rozhodování rodičů a ve větší zodpovědnosti za budoucí směřování života jejich dítěte.

Zápis totiž neznamená automaticky přijetí!

     Zádrhel se vyskytne v případě, že zřizovatel podcení naplněnost vzdělávacího zařízení a ředitele školy postaví do situace, kdy poptávka převýší nabídku. V tomto případě rozhoduje o přijetí trvalé bydliště dítěte. Může dokonce nastat i situace, kdy počet budoucích prvňáčků s příslušnou spádovostí bude přesahovat možnosti školy a rozhodovat bude los. Tato metoda je také často viděna i u zvláště vyhledávaných školských zařízení, o které mají rodiče velký zájem.

    Termín zápisu do prvních tříd vyhlašuje ředitel školy. Letos má k dispozici  21 pracovních dnů měsíce dubna. Oznámení o místu a času konání musí prokazatelně oznámit rodičovské komunitě na veřejně přístupném místě (informaci určitě najdete na webových stránkách školy). Už druhým rokem je novinkou, že se v den zápisu nemusí rodič dostavit do školy se svým potomkem. Stačí, když tam přijde sám a své dítě prostě administrativně přihlásí.

Pokud jste ale věrni zavedené tradici a syna či dceru k zápisu dovedete, měli byste je na tento den připravit!

    V žádném případě je neuvádějte do zbytečného stresu a napětí. Vaše dítě nečeká žádný výkon ani žádná soutěž kdo z koho. Paní učitelky nemají za úkol děti zkoušet. Jejich úlohou je jen navodit první přímý kontakt se školou. Tomu také odpovídá celková atmosféra. Jako rodič jste samozřejmě přítomen po celou dobu ve třídě se svým synem nebo dcerou. Úsměv a povzbuzení by neměly zmizet ani na chvíli z vaší tváře, i kdyby se dělo cokoliv. Pedagog si bude s vaším potomkem povídat a bude zjišťovat, jak je na tom s komunikací, jestli mu nedělá výrazné problémy výslovnost, zda mluví k věci, jestli dokáže dodržet instrukce, může ho požádat, aby určil barvy nebo popsal slovem obrázek, pozoruje, jak zvládá uchopit tužku a určitě ho nechá v něčem vyniknou. Může se pochlubit, že umí napsat své jméno, říct něco v cizím jazyce, napočítat do sta nebo zazpívat písničku. Věřte tomu, že i kdyby se stalo, že z nervozity bude váš potomek motat páté přes deváté, není žádný důvod se obávat, že by ho nechtěli na vámi vybranou školu přijat. Zápis je vlastně jen formalita a přijetí je závislé jen na jediné podmínce, kterou škola musí (a při malém počtu dětí vůbec ne) akceptovat. A to je tzv. spádovost, nebo-li trvalý pobyt dítěte v dané obci či čtvrti, kde se vzdělávací zařízení nachází. Pokud ji splníte, je už jen na vás, zda chcete dítě zapsat nebo požádáte o roční odklad školní docházky. Výkon u zápisu na tom nemůže nic změnit.

Rozhodli jste se, že příští rok ještě nechcete, aby váš potomek zahájil školní docházku, i když už by podle věku měl (k 31. 8. 2018 dovrší 6 let)? Tak požádejte o její odklad o 1 rok!

    Žádost o odklad školní docházky podávají rodiče písemně v době zápisu. Musí obsahovat dvě doporučení. Jedno od lékaře nebo klinického psychologa a druhé od pedagogicko - psychologické poradny nebo speciálního pedagogického centra. Obě si musí rodiče zařídit sami. (Někdy se stane, že může být navržen odklad právě u zápisu. Jedná se ale jen o radu, kterou nemusíte jako rodič akceptovat). Pokud splníte dané administrativní náležitosti, ředitel školy rozhodne o odkladu školní docházky a vy máte právo znovu zapsat syna nebo dceru do mateřské školy nebo v případě nabídky do přípravného ročníku ZŠ.

Nezapomeňte, že den zápisu do školy by měl být výjimečný!

    To by tedy měl! Sama si dobře pamatuji na tu slavnostní náladu plnou očekávání. Ještě po mnoha letech si vybavuji, jak jsme se a mámou a tátou pěkně vystrojili a u dveří z domu jsme svedli krátkou bitvu o to, zda si můžu vzít s sebou aktovku, kterou jsem nehodlala sundat. Ve třídě jsem se vůbec nebála, a když mě paní učitelka pochválila za básničku, myslela jsem, že prasknu pýchou. Ze školy jsme odešli do cukrárny, kde jsem mezi špičkou a trubičkou dostala hodinky (jako velká holka). Dodneška je mám schované a ještě po letech, když na ně při velkém úklidu narazím, mě přepadne pocit důležitosti. Díky rodičům, kteří poznali, že je to MŮJ DEN!