Často se o rodičovství, a hlavně mateřské roli, mluví především z pohledu ženy. Ale jak vlastně tuto změnu a celou životní fázi vnímají muži? Jak se právě jim mění svět? Jejich životní proměna je často tišší. Ale dnešní svět a celkové vnímání rodičovství se hodně mění. Myslím si, že i tato témata, jako jsou pocity mužů, už jsou mnohem menší tabu, než tomu bylo dříve. Mě samotnou velmi zajímalo, jak celý proces vnímal můj partner. Proto jsem s ním vedla rozhovor na toto, o který bych se s vámi chtěla podělit. S partnerem jsme spolu šest let a vychováváme téměř tříletého a čtyř a půl letého syna.

1. Kdy ses poprvé opravdu cítil jako táta?

- Hned po narození prvního syna. Možná vlastně až když kluci byli dva. Měla jsi víc volna a nebyla tu. Uvědomil jsem si, že musím být zaměřený jen na kluky a nemůžu jít jen tak na pivo. S jedním dítětem byla ještě pohoda.

2. Co se ti honilo hlavou při porodu?

 - Každý z porodů byl jiný. U prvního jsem byl vystresovaný. Jeli jsme hodinu autem do porodnice. U porodu jsem tam s tebou sice byl, ale měl jsem pocit, že tam jsem k ničemu. U druhého už jsem byl jistější. Nebyl jsem nervózní vůbec. Viděl jsem, že i ty sis to dokázala užít. Určitě jsem byl i nadšený, těšil jsem se.

3. V čem ses od narození dětí nejvíce změnil?

- Jsem zodpovědnější. Trošku. I když se jako táta snažím, aby v životě byla lehkost a pozitivita, tak ne vždycky to je lehký udržet. Takže jsem se změnil, v tom, že člověk víc zvážní. Už ten život není jenom sranda. Když to beru z pozice otce, ženy to mají těžké, ale i muž musí změnit přístup k životu. Volný čas, práce, vztah, všechno se mění. Musíš chodit do práce. Musíš. Protože potřebuješ peníze. Kdybych neměl děti, nemusím tolik tlačit na pilu. Když budu týden na neschopence, samotného mě to neohrozí. Ale s dětmi potřebuješ peníze pořád. Takže nějaký větší tlak na peníze. Potom volný čas – i když ho mám, jako otec cítím, že je to pro ženu neférové. Cítím pak určitý tlak, že já můžu a ona ne. Další změnu cítím ve vztahu. Jsem rád za svoje děti, ale mrzí mě, že jsem si vztah více neužil. Měli jsme kluky brzy. Není to jen o tom, že vztah je šťastný, ale jsou i pády a člověk se musí pořád posouvat a na vztahu stále pracovat.

4. Co ti rodičovství vzalo a co ti naopak dalo?

- Vzalo mi to přítelkyni. Tím, že jsme spolu byli krátce, jsem se musel téměř od začátku vztahu dělit. Vzalo mi to kousek tebe. Vzalo mi to kamarády. Některé ztratíš, protože na ně nemáš čas. Dál mi to vzalo pocit svobody, nemůžu třeba někam odletět na dvoudenní trip. Ale dalo mi to dvě milující děti, nové zážitky s nimi. A jako člověku mi to pomohlo. Sice jsem objevil i nějaká svoje traumata, ale teď jsem díky tomu silnější člověk. Vím, že zvládnu mnohem víc věcí díky dětem.

5. Co je pro tebe v roli otce nejtěžší přiznat?

- Když jdu za starším synem a vím, že jsem něco pokazil. Je pro mě těžké omluvit se mu. Třeba když mám špatný den, jsem na něho protivný a vím, že on za to nemůže.

6. V čem si myslíš, že jsme jako rodiče úplně jiní?

- Myslím, že dokážu lépe uvolnit atmosféru, dělat s klukama blbiny, zařádit. Ty dokážeš naopak atmosféru uklidnit. Když je špatná situace, vyhledávají víc tebe.

7. Co tě na mém stylu výchovy nejvíc dráždí?

- Musíš mít vždycky pravdu.

8. Čím tě děti dokážou nejvíce vyprovokovat?

 - Když máme jít ven a mají se oblékat, dělají dalších pět činností. Někde máme být a oni mají milion času. A taky mě vytáčí, když starší bouchne mladšího. Mám potřebu menšího chránit. Myslím si, že starší cítí, že mladší má víc pozornosti. Tohle se snažím změnit, aby se tak necítil.

9. Máš nějaká tajemství ve výchově, o kterých nevím?

- Když nejsi doma, máme malou tradici – usínáme u pohádek. Taky tolik nehrotím jídlo. K večeři jim dokážu dát místo zeleniny třeba chleba s medem. Neřeším pyžama. Klidně je nechám usnout v tom, v čem jsou :D

10. Co chceš, aby si o tobě jednou naše děti myslely?

- Že jsem dobrý táta. Že miluju jejich mámu. A aby věděly, že tu pro ně vždycky budu.

11. Vybaví se ti nějaká hlášky našich dětí?

- Jo, starší má od tebe: „Já si to teď nechci uklidit, protože na to nemám kapacitu.“ A tohle bude mít pravděpodobně ode mě: „Tak to je teda trapas.“

Tereza