Vždycky jsem si myslela, že bude moje dcera odpočítávat dny do nástupu do mateřské školy. Často chtěla být v kontaktu s dětmi, hrát si s nimi, ráda jim půjčovala hračky. Postupně ale začala vnímat, že každé dítě je jiné, a naopak si od nich začala držet odstup. Několikrát se nám stalo, že se na hřišti rozdělila o hračku, kterou pak ale druhé dítě nechtělo vrátit, začalo křičet nebo s ní utíkat. Braní hraček z ruky nebo plácání jsme se bohužel také nevyhnuly. Jednou jí chlapec „na oplátku“ za půjčení hračky rozbořil hrad z písku. Myslela jsem, že se zblázním. „Proč mě zlobí, když jsem se rozdělila?“ a podobné otázky padaly čím dál častěji. Teď jsme ve fázi, že je před dětmi spíše na pozoru, což se vůbec nehodí, protože nástup do mateřské školy se blíží. A můj stres narůstá.

Na začátku léta jsme začali navštěvovat předškolkový program, který je zaměřený na postupnou adaptaci. Několikrát jsme mohli školku navštívit i s malou (šli jsme oba rodiče) a nahlédnout do tříd, popovídat si s učitelkami a pohrát si s hračkami. Jsem z téhle možnosti nadšená. Podle toho, co jsme viděli a jaké zkušenosti jsme načerpali, jsme dokonce mohli preferovat třídu, kam malou přihlásíme. Podařilo se, a tak tu brzy bude naše malá „chobotnička“.

I když nám všechno tohle vyšlo, nejsem vůbec ve své kůži. Stává se ze mě přecitlivělá maminka, která má při pomyšlení na to, že nechá svou holčičku samotnou ve školce, slzy v očích. Hlavou se mi honí tisíce myšlenek. Když jsme byli navštívit jednu z tříd, vzala naši dceru za ruku jedna moc hodná předškolačka a chtěla ji po třídě provést. Jakmile se od nás vzdálily pár kroků, dcera začala hodně brečet a utíkala k nám. My jsme přeci tím bezpečím, když je toho na ni moc. Představuju si její první den a děsí mě myšlenka, že se stane podobná situace. Jenomže my tam nebudeme. První den pro ni přece nebude bezpečím ani paní učitelka, ani děti. Takže tam bude jen ona sama se sebou. Opravdu nikdy bych neřekla, že budu zažívat takové pocity kvůli nástupu do školky.

I přes všechny moje nečekané negativní emoce ale vím, že je pro malou na nástup do školky ten správný čas. Každý den pozoruju, jak ji zajímá svět a chce poznávat nové věci. Miluje malování, tancování a nově teď i zpěv. Doma chce lepit, stříhat a vyrábět a někdy už si připadám, že na to přestávám stačit.  Věřím, že si přesně tyhle aktivity ve školce bude moc užívat.

Na velkou změnu ji už teď připravujeme a o školce si hodně povídáme. Její postoj se skoro každý den mění. Jeden den nám při večeři řekla, že chce jíst hodně sama, aby se pořádně natrénovala do školky, jak říkala paní učitelka. Jindy zase kňourá, že tam chodit nebude a chce být s námi. Jak to bude doopravdy, teprve uvidíme. K tomuhle tématu se určitě chci vracet a sdílet dál naše zkušenosti. A jestli je tu nějaká maminka, která se cítí stejně jako já – jsme v tom spolu. J

Michaela