Začali jsme s tím, že před posledními „prázdninami“ jsme navštívili dětský den, při němž se děti loučily se školkou. Odpoledne to bylo veselé, plné her, dětského divadla a zábavy. Našemu tříletému Míšovi se na školkové zahradě líbilo stejně jako na každé jiné dětské akci. Měli jsme před prázdninami zároveň možnost prohlédnout si třídy, šatny i celkové zázemí školky.

Během prázdnin jsme se teoreticky na nové prostředí připravovali. Ovšem při skutečném nástupu už bylo všechno jinak. Došlo na opravdové lámání chleba! První týden, kdy Míša chodil samozřejmě po „o“ – po obědě (z toho první den dokonce po první hodině), byl neuvěřitelně nadšený. Změna, noví kamarádi, nové podněty, nové hračky. Paráda. Jenže další týden zjistil, že to není jen na přechodnou dobu – zajímavý zážitek, ale už by to stačilo… Toužil být zase doma, se svými blízkými, papat u svého stolečku, nejlépe s maminkou. Začalo období breku, vzteku, nechuti, které bylo o to těžší, že jsem jako zaměstnaná maminka začala chodit do práce a nedalo se opravdu nic dělat, než vydržet. Velké díky patří vychovatelkám, které musely plačící dítka uklidnit a utěšit. Zhruba po třetím týdnu se zadařilo a Míša i my doma jsme školkové období zvládali s bravurou.

Karolina Zarzycká