Dokud jsem byla se synem doma na mateřské a obouvala jsem ho já, preferovali jsme boty na tkaničky. Zvlášť u mého syna, který má velmi úzkou nohu. Málo která bota na suchý zip mu totiž sedí a nevyzouvá se. To, že začal chodit do školky, jsem nepovažovala za důležité s ohledem na výběr bot. Domnívala jsem se totiž, že paní učitelka je ve školce mimo jiné i na to, aby pomohla dětem s oblékáním nebo obouváním, pokud s tím mají problém. Obzvlášť, pokud jsou dítěti pouze 3 roky.

Snažila jsem se syna naučit tkaničky zavazovat. Ale velmi brzy jsem pochopila, že u tak malého dítěte je to zbytečné. Řekla jsem mu tedy, aby požádal paní učitelku, zda by mu boty zavázala. Po třech dnech přišel syn ze školky domů s tím, že mi paní učitelka vzkazuje, abych mu koupila boty na suchý zip. Prý mu nebude každý den boty zavazovat. Vůbec se mi nelíbilo, že paní učitelka rozhoduje o tom, jaké boty má můj syn nosit. Také mi vadila její neochota. Samozřejmě první, co mne napadlo bylo, že si dojdu s paní učitelkou promluvit. Ale pak jsem si uvědomila, že já bych si sice ulevila, ale doplatil by na to jedině můj syn. Nerada se vzdávám, ale v tomto případě jsem musela udělat výjimku.

Vydali jsme se do obchodu pro nové boty. Syn vyzkoušel spousty bot na suchý zip, až se nám nakonec podařilo vybrat boty, které mu seděly a nevyzouvaly se. Syn byl moc rád, že už nebude muset každý den paní učitelku žádat o pomoc. Dobře věděl, jak jí to obtěžovalo. Co k tomu víc dodat? Snad jen, že by bylo skvělé, aby ve školkách pracovali ti, koho práce s dětmi těší a nedělá jim potíž se sehnout a pár bot zavázat. Kolik je dnes ve třídě dětí s tkaničkami? Já jsem si to spočítala. V naší třídě z celkového počtu 28 dětí bylo jen 5 dětí s botami na tkaničky.

Soňa Kottová