OK. Dejme tomu, že dítě všechno zvládá a může tedy jít k zápisu. Předvede se jako nejšikovnější, samozřejmě. Ale ani tyto dovednosti jej nepředurčují k tomu, aby se do nízké kapacity školky vešlo. Co teď? Rodiče to většinou řeší tak, že jej přihlásí do více školek, i těch, které nesou v dosahu bydliště, a doufají, že jedna školka se „slituje“.

Povím vám svůj příběh. Můj syn měl třetí narozeniny v dubnu, kritérium věku splňoval. Všechny požadované dovednosti také. Na doporučení ředitelky školky jsme přišli jako první v den zápisu – i toto mělo být posuzováno mezi kritérii přijetí. Zároveň bylo podmínkou trvalé bydliště v místě školky - splněno. Dalším důvodem pro snazší přijetí bylo, aby rodiče měli oba zaměstnání. Toto jsem splnila, ač samoživitelka – s otcem jsme žili odděleně. V bývalé práci mi slíbili, že se do práce mohu od září vrátit. Ani toto vše nestačilo.

Podali jsme přihlášku do tří školek v místě bydliště, a doufali! Bohužel z kapacitních důvodů nemůžeme vaše dítě přijmout. Napadlo mě, že bych se zeptala na příspěvek, kolik bych měla (jako úplatek) školce dát. Vypočítala jsem si totiž, že složení 40tisícového příspěvku bude výhodnější než platit měsíčně 8000 za soukromou školku. Investice by se vrátila. Ale přišlo mi to natolik ponižující, že jsem to vzdala a zkusila se přestěhovat do jiné lokality. Konkrétně do severních Čech. Tam mi sdělili, že dítě do školky přijmou pod podmínkou, že si najdu práci. A tak jsem začala shánět práci. Našla, ovšem ta byla tak málo placená, že se z výplaty absolutně nedalo vyjít.

Zkusila jsem tedy ještě jednu možnost. Úřednice ze sociálního odboru, kam jsme v místě trvalého bydliště spadali, mi poradila, ať podám odpor proti rozhodnutí vedení školky právě na sociálním úřadě. Podala jsem tedy odpor s odůvodněním: věk dítětě – splňuji, bydliště – splňuji, práce zajištěná – splňuji, a navíc osamělá matka. Dobrá věc se zdařila, syn byl přijat do původní mateřské školky, mohli jsme se vrátit ze severu Čech a já jsem měla kvalifikované zaměstnání.

Milí rodiče, přeji vám hodně zdaru při zápisech. Nikomu bych nepřála podobnou, ponižující anabázi, již jsem musela absolvovat já...

Karolina