Přála jsem si přivítat se se synem, který si teprve začínal zvykat na nové prostředí, což pro něj samozřejmě nebylo jednoduché, a já jsem se s ním chtěla pomazlit, pochovat jej, uklidnit ho, když náhodou plakal. Místo toho už byla nastoupená paní ředitelka a že takto to nejde, že každý musí dodržovat dobu vyzvedávání, atd. Připomínám, že toto nebylo v období komunismu, ale v době docela nedávné. A paní ředitelka nebyla zapšklá, stárnoucí baba, nýbrž erudovaná, poměrně mladá paní. Ale stačilo jí vysvětlit situaci a dohodly jsme se na tom, že si syn bude v šatně třeba kreslit nebo hrát, než přijdu, aby nerušil ostatní děti, které usínají.

Ale že se tyto situace mohou dít i v soukromých, placených školkách, jsem opravdu nevěřila. Mladá kolegyňka z práce, osamělá matka, musela z finančních důvodů nastoupit do práce v době, kdy bylo jejímu synovi 2,5 roku. Nemohla ho tedy přihlásit do klasické státní školky, a jesle v místě jejího bydliště nebyly. Zvolila si školku ekologicky zaměřenou, jimž nevadilo, že budou jejího syna krmit připravenými obědy. Měl totiž v miminkovském období zdravotní potíže, a ty vyřešilo upravení jídelníčku. Platila 10 tisíc měsíčně. Našla si práci ve velkém městě, kde byla lépe finančně ohodnocena. Ovšem musela dojíždět. V práci končila ve čtyři odpoledne a vlakem cestovala zpět. Nedovedete si představit její stavy stesku, lítosti po poměrně malém dítěti, které musela opouštět na devět hodin denně. Ale čekaly ji ty samé stížnosti ze strany učitelek na téma vyzvedávání, jako jsem zažila já ve státní školce.

Apeluji proto na paní učitelky a ředitelky: buďte shovívavé k pracujícím, osamělým maminkám. Jsou šikovné, že se dokážou finančně postarat o sebe a děti, a opravdu nejsou šťastné, když musejí své děti opouštět na dlouhou pracovní dobu (kdy současná situace nepříliš umožňuje ženám-maminkám zkrácené úvazky).

Karolina