Vzhledem k tomu, že jsem autorkou stránek Topskolky.cz nemohu žádné zařízení konkrétně jmenovat (své hodnocení jsem jim již udělila), přesto doufám, že Vám informace budou užitečné. Mimo jiné právě tyto zkušenosti nás k založení stránek vedly a pevně věřím, že i díky nim žádné další dítě nebude muset putovat z jednoho zařízení do druhého jen proto, že se kvalita jednotlivých zařízení tolik liší.

Když bylo staršímu synovi dva a půl roku, řekli jsme si s manželem, že bychom ho měli začít trochu připravovat na nástup do školky, a že vyzkoušíme jesličky tak na jednou až dvakrát týdně. A protože v Ostravě nemáme žádné státní jesle, vybrali jsme jesličky soukromé. Našli jsme si jedny blízko bydliště, vše vypadalo moc hezky, tak jsme to vyzkoušeli. Poprvé syn hodně plakal, ale říkala jsem si, že si zvykne, jako všichni. Po druhé, když zjistil, že zase odejdu, plakal ještě víc a navíc jsme měli menší nepříjemný incident. Když jsem si pro něj přišla, slyšela jsem, jak hrozně pláče, zaťukala jsem na dveře a nakoukla dovnitř. Načež mi paní učitelka vynadala, protože rodiče mohou vstoupit do třídy až děti dojedí, je to přece napsané na nástěnce!!! Chtěla bych vidět maminku, která vydrží sedět v šatně a poslouchat srdceryvný pláč svého dítěte. No a napotřetí mi paní učitelka po dvou hodinách volala ať si pro malého rovnou přijdu, že ho nejsou schopni utišit. Když jsem se ptala, jestli byli venku na hřišti, že tam by se určitě uklidnil, bylo mi řečeno, že s dětmi ven moc nechodí. Moje rozhodnutí už tam vícekrát nejít, je myslím pochopitelné.

Za tři měsíce měl syn nastoupit do státní mateřské školy, kam ho ale kvůli nedostatku volných míst nevzali. A protože jsme ho na pravidelnou docházku chtěli začít zvykat a ještě neměl tři roky, následovalo opět hledání soukromých jeslí. Tentokrát jsme vybrali jiné, sice dál od bydliště, ale stálo to za to. Jesličky byly umístěné v hezkém rodinném domku, nahoře byla ložnička, uprostřed jídelna a herna, v suterénu tělocvična, na zahradě pískoviště, klouzačky a trampolína. K tomu hodné učitelky a skvělá paní kuchařka. Všem se nám tam moc líbilo. Ale protože jesličky jsou určeny pouze dětem do 3 let, za pár měsíců jsme museli odejít. Výsledek tedy 1:1. Jedny soukromé jesličky palec dolů, druhé palec nahoru.

Po obvolání 14 státních školek v místě bydliště s dotazem, jestli by pro již tříletého syna neměli volné místo, nás čekalo hledání soukromé školky. Chtěli jsme jen docházku 2x týdně, aby si prcek zvykal a já měla trochu času na jeho malého brášku. Vybírali jsme podle ceny, lokality a akcí, které ve školce pořádají. Vybrali jsme si školku, která vypadala dle internetových stránek skvěle. Měla dětem nabízet spoustu akcí a kroužků a tolik oblíbenou angličtinu. Prostory byly krásné, stejně jako vybavení a hračky. Při chození do školky ale prcek pokaždé hodně plakal. Říkali jsme si, že si za chvilku zvykne, a že je o něj přece dobře postaráno. Když jsme si ho ale vyzvedávali, vždycky se díval na televizi. Nikdy si nehrál s ostatními, nestavěl si, nekreslil, tak jak jsme byli zvyklí z jesliček. Když jsme se na to ptali paní učitelky, řekla nám, že je syn samotář, který si nechce s nikým hrát, takže ho nechávají dívat se na televizi. Řekli jsme si, že na televizi se může dívat i doma a nemusíme za to platit 6500 Kč/měsíčně. Když jeho pláč neustával, rozhodli jsme se po dvou měsících, že to nemá cenu a školku jsme opustili.

Situaci jsme nechtěli nijak “hrotit”, takže jsme si prcka nechali doma. Malý ale rychle zjistil, že když se musím věnovat miminku, nemůžu se tolik věnovat jemu a sám začal mít potřebu chodit někam mezi děti a začali jsme hledat opět soukromou školku, protože dostat se do státní bylo prostě nemožné. Tentokrát jsme naštěstí vybrali dobře. Druhá soukromá školka sice neměla tak skvělé webové stránky, neměla luxusní prostory, ani neslibovala tolik akcí, ale o to skvělejší byla péče o děti. Paní ředitelka sama děti učila a svou práci dělala očividně s láskou, stejně jako ostatní učitelky. Prckovi se ve školce moc líbilo, měl nové kamarády, každý den přišel s novými básničkami, písničkami, anglickými slovíčky a vykládal nám, co vše se ten den naučili. Chodil tam sice jen 2x týdně, ale bylo vidět, že si to tam zamiloval. Takže výsledek soukromých školek? Opět 1:1 - jedna školka palec dolů, druhá palec nahoru.

No a v září syna po roce vzali konečně do státní mateřské školy, na kterou si absolutně nemůžeme stěžovat. Neučí se sice angličtinu a na 20 dětí je ve třídě pouze jedna paní učitelka, ale vládne tam pohoda, děti jsou spokojené a našemu malému se tam moc líbí. Má spoustu kamarádů, skvělý vztah s učitelkami, ve školce pořádají spoustu akcí, výborně tam vaří, a to vše za 1200 Kč měsíčně.

Suma sumárum. Je lepší státní nebo soukromá školka? U nás jednoznačně vítězí státní mateřská škola, a to především kvůli poměru cena/“výkon”, i když pro nás cena není to nejdůležitější. Za 1200 Kč/měsíčně se synovi dostává každý den plnými doušky toho, čeho se mu nedostávalo v první soukromé školce ani za 6500/měsíčně při docházce dvakrát týdně. Stěhování mezi různými předškolními zařízeními na synovi žádné následky naštěstí nenechalo, na nás rodičích ale ano. Synovo přemísťování nás natolik mrzelo a byli jsme z některých zařízení natolik zklamáni, že jsme se rozhodli založit tyto stránky, na kterých mohou rodiče školky a jesličky hodnotit, přidávat k nim své komentáře a sdílet tak své zkušenosti s ostatními rodiči.

Nejhorší na tom je, že kdyby syna vzali v řádném termínu do státní školky a nemuseli jsme rok čekat, tohle všechno bychom si ušetřili. Situace s kapacitou mateřských škol je v Česku opravdu žalostná:-(. Na druhou stranu, kdybychom si těmito zkušenostmi neprošli, nevznikly by stránky Topskolky.cz. Takže všechno zlé je asi vážně k něčemu dobré:-). A jak byste situaci řešili vy? Nechali byste dítě ve školce, kde se mu nelíbí jen proto, aby si nemuselo zvykat na jiné prostředí?

Za Vaše názory předem děkuji,

Martina Šebestová, autorka stránek Topskolky.cz