Kolik tekutin je vlastně pro děti obecně vhodné? Do 6 měsíců věku stačí mateřské či kojenecké mléko. Do jednoho roku k příkrmu vystačí 200-300 ml tekutin denně. Od jednoho roku je to zhruba 1 litr. U čtyřletého dítěte je to 100-110 ml tekutin na 1kg váhy dítěte, u 10letého je to 70-100ml tekutin na 1kg váhy dítěte. Jste na dovolené u moře, je velké horko, provozujete náročnou fyzickou činnost? Dávky přiměřeně navyšte.

Obecně platí, že předškolní děti mají snížený pocit žízně, musí se proto cíleně kontrolovat. Samostatně toho v podstatě nejsou schopné a přijdou za vámi, až když už mají opravdu žízeň a to je pozdě. Starším školním dětem to již vysvětlíte, ale malému tříletému prckovi ne, prostě se musí dostatečně s pitným režimem ohlídat. A maminky - jděte příkladem!!!

Množství je důležité, ale záleží i na kvalitě pití. Každý rodič asi ví, že sladké limonády ne. Džusy nejlépe ředěné. Ideální je obyčejná voda či neslazené čaje. Ale kolika dětem chutná obyčejná voda? Málokterému.

A nyní pryč od teorie a přejděme k praktickým zkušenostem.

Mám dvě dcery. Starší Simonka miluje sladké limonády a džusy. Je přesně to dítě, co vypije půllitrovou limonádu a ráda si půjde přidat. Vytrvale a důsledně jsem trvala na tom, že sladké limonády často pít nemůže. Odolala jsem pláči a v pozdějším věku i otráveným pohledům. Sladkou limonádu či džus jsem povolovala málokdy a spíše na oslavách (narozeniny, svátky). Postupně jsme se dopracovaly k rozumnému kompromisu a to k pití slabých šťáv, myšleno obyčejná voda se sirupem a nebo obyčejný čas s medem a citronem.

Když byla Simonka v předškolním věku, měla velmi sníženou potřebu pití. Musela jsem ji hlídat a žádat o to i učitelky v mateřské škole. Nevadilo jí, že nepije celý den. Doma jsem jí pití připomínala ráno, po obědě, odpoledne, prostě neustále. Dnes je již školačka a je jí 11 let. Každé ráno jí vytrvale opakuji, ať pití, co jí dávám do školy, určitě vypije. Přesto se mi i tak občas stane, že odpoledne přijde s téměř plnou lahvičkou (pravda, že hlavně v zimě). Znovu a znovu vysvětluji a opakuji svůj požadavek. Vytrvale zdůrazňuji, že pít musí. Trpí na občasné bolesti hlavy a je pod kontrolou neurologie. Pokud nebude pít, tento problém může být častější. Je to někdy únavné, je to nekonečné, je to běh na dlouhou trať, ale musím vytrvat a tak to každé ráno znovu a znovu opakuji...

A mladší dcera Šárka? Naprostý opak. Pije obyčejnou voda z kohoutku. Je to neuvěřitelné, ale nikdy jsem ji k pití vody nemusela nutit. Bez sirupu, bez bublinek, prostě miluje obyčejnou vodu!! A já na tom žádnou zásluhu nemám, šlo to samo. Nemusím nic říkat, nic kontrolovat, nemusím zakazovat žádné limonády. Tázavé pohledy maminek na hřišti, kde převládaly džusíky a slazené čajíčky a my měly obyčejnou vodu, mě přesvědčily o tom, že opravdu obvyklé to není. Návštěva cukrárny, kdy jsem slavnostně a vyjímečně dětem navrhla sladkou limonádu, působila až komicky. Starší dcera Simona limonádu nadšeně chtěla, mladší Šárka ohrnula nos a řekla prodavačce a pěkně nahlas, že chce vodu z kohoutku. Udivený pohled maminky za mnou nezapomenu...... .. A nejen to, Šárka pije často a chodí si sama přidávat, nemusím ji vůbec kontrolovat. Někdy mi tato rozdílnost přijde neuvěřitelná!! A skutečně si tento výsledek a přístup mladší dcery, přesto, že na něm nemám žádnou zásluhu, užívám.

Přeji vám i vašim dětem vyvážený pitný režim a hodně trpělivosti,

Lenka Kácová.