Začnu od začátku, kdy začal syn jíst tuhou stravu. Byl ukázkové dítě. Snědl vše, co jsem mu dala na talíř. V porovnání s dětmi v našem nejbližším okolí byl skvělé dítě, kterému jsem mohla dát k jídlu cokoliv, zeleninu, ovoce, pečivo, jogurty,… Ale když mu bylo 1,5 roku, vše se změnilo.

Začal si vybírat a s rostoucím věkem se jeho stravování zhoršovalo. Samozřejmě že jsem se snažila já i tatínek jít mu příkladem. Připravovala jsem pro celou rodinu stejné jídlo, všichni jsme před ním vše jedli. Ale ani to nepomáhalo. Nakonec jsem se naučila mu dávat takové jídlo, aby se najedl, neměl hlad, i když někdy strava nebyla moc pestrá. Dokud jsem s ním byla doma, připravovala jsem jídla, o kterých jsem věděla, že mu chutnají. Preferujeme doma českou kuchyni. Hodně vařím polévky, zeleninu, brambory, omáčky,… Myslím si, že se v naší rodině vaří a jí naprosto normálně.

Ve 3 letech nastoupil můj syn do školky. Měla jsem trošku obavy, jak se tam bude stravovat. Bohužel můj syn je dítě, kterému stačí k životu jen několik potravin a nepotřebuje pestrou stravu. Samozřejmě že mě jako matku to trápí. Přesto jsem doufala, že v kolektivu dětí se jeho stravování změní.

Jediné, s čím nebyl problém, byl oběd. Něco také nechtěl, ale hodně toho snědl. Problém byl se svačinami a studenými večeřemi. Bohužel nesnědl žádný sýr, žádnou pomazánku, máslo, jogurty, tvarohy… Chtěl jíst jen suché pečivo nebo pečivo se šunkou.

Od prvního dne ve školce jsem řešila, že syn má ve školce hlad. Ani to ho nedonutilo ochutnat něco, co dříve nechtěl. Raději nejedl nic, než aby překonal obavu, jak asi nové jídlo chutná. Po několika dnech, kdy jsem samozřejmě nechtěla nechat syna hladovět, jsem se domluvila s paní učitelkou, zda by mohl dostávat ke svačině suché pečivo místo namazaného. Bylo pro mě důležitější, že něco sní, než aby byl půl dne bez jídla.

Sice se to paní učitelce moc nelíbilo, ale nakonec jsme se domluvili. Pořád jsem doufala, že se časem naučí jíst ve školce pomazánky a další nové věci. Doufala jsem, že kolektiv dětí na něj bude mít pozitivní vliv. Bohužel se nic z mých očekávání nestalo. Nezbývá mi nic jiného, než doufat, že se jeho chutě a strava změní třeba později.

Jaké jsou Vaše zkušenosti se stravováním ve školce? Přešli Vaše děti na školkovní jídlo bez problému?

Soňa Kottová