S nástupem do školky se najednou začnou jeho chutě měnit. Ve školkách se většinou vaří tak, aby dětem chutnalo, a přitom zdravě. Jenomže některé děti si přinesou z domova různé návyky, a svoje názory na jídlo hlasitě projevují. Takže jednou doma uslyšíte: „Mami, ale mně ryby nechutnají.“ Jak to, vždyť si je vždycky jedl? „No, ale Péťa ze školky taky ryby nepapá.“ A je to tady. Co s tím?

Nám se stala tato situace několikrát, a to nejenom v případě ryby. Jednou to byly ryby, pak karbanátky, pak zase něco jiného. Je asi třeba zachovat klid a podle povahy vašeho dítěte se zachovat. Některému děcku stačí domluva, jiní rodiče volí cestu menšího odporu, kupříkladu rybu z talíře odstraní a servírují chvíli samotnou kaši se zeleninou a po určité době se k nově odmítanému jídlu vrátí. Některé dítě by totiž mohlo nechuť k rybě spojit s obdobím vzdoru a má zaděláno na několikaletý odpor k rybám. Ale záleží na vás, vašich dětech a jejich výchově.

Měli jsme v sousedství děti, které chodily do školky s naším Míšou. Od miminkovského věku trpěli na alergie, astma a neurastenické problémy. Maminka se k situaci postavila dle soudu ostatních rodičů dosti radikálně a přešla s celou rodinou na makrobiotickou stravu. Dětem s sebou do školky dávala doma připravené jídlo v krabičkách. Když jsem děti dostala na hlídání, obdržela jsem krabičky rovněž. Horší bylo, když si papání v krabičkách dojedly a měly hlad. Zprvu jsem nevěděla, čím je mohu nakrmit, ale pak už jsem měla doma připravené ovesné vločky, z nichž jsem jim například připravila zeleninovou kaši. Bez mléka, cukru, ořechů – samozřejmě. Tyto děti uměly samy říci, co nemohou. Byly z domova naučené.

A takto by to asi mělo být v případě, že se váš brouček ve školce dozví, že Péťovi ryby nechutnají a papat je nebude. Vaše dítě to uslyší a mělo by znát, že u vás doma se ryby papají a basta.

Máma Karolina