Sama jsem v této situaci dříve byla. Tři a půl roku jsem byla matka jednoho dítěte. Měla jsem pocit a skutečně jsem byla přesvědčena, že s dcerou mám dostatek práce, hodně mě zaměstnává a starostí s ní je až až. Znáte to, lékaři, kašičky, pobyty v dětských centrech, cestování autem, noční vstávání, nákupy s malým dítětem...

Má zlatá maminka, když jsme jednou tuto situaci probíraly, mi řekla: „Vždyť máš jenom Simonku, jednu, to není tak hrozné“. V tu chvíli jsem ji vůbec nepochopila. Cítila jsem se i dotčena! Mám přece se Simonkou dost práce a rozhodně se nenudím. Dodnes si tuto její větu pamatuji a zpětně si uvědomuji, jak velkou pravdu měla. To jsem ale pochopila až později a to s narozením druhé dcery. Protože teprve potom začala ta opravdová práce a skutečné vytížení. V tu chvíli, když mi to řekla, jsem to ještě pochopit nemohla. Měla jsem totiž jen jedno dítě.

Dnes jsem naprosto přesvědčena o tom, že matky jedináčků některé věci zcela chápat nemohou a mají svou situaci podstatně jednodušší. Ale nemohou za to, do některých situací se totiž nikdy během svého mateřství nedostanou.

Ale:

– Jak jednoduché je koncentrovat se na jedno dítě, ať již doma, v dětském koutku, na ulici, na návštěvě. Nikdo další po vás nic nechce, netahá vás za kalhoty a nikomu dalšímu se nemusíte věnovat.
– Jak jednoduché je jít po ulici či přecházet silnici a držet v jedné ruce tašku a za druhou vést jedno dítě. V případě dvou, kam dáte tašku?
– Jak jednoduché je v noci vstávat k jednomu dítěti, s vědomím toho, že žádné druhé vás již budit nebude.
– Jak jednoduché je jít k lékaři a nestarat se, co s druhým dítětem. Jedno je nemocné, druhé zdravé. Co s tím zdravým, vezmete ho mezi nemocné ? A nebo naopak. A nebo, kdo vám to druhé dítě pohlídá?
– Jak jednoduché je jet s jedním dítětem na kole a hlídat pouze jeho. Kam dáte to druhé, za sebe nebo před sebe…
– Jak jednoduché je být na sjezdovce s jedním dítětem a nebát se, na jakou stranu vám to druhé ujede.
– Jak jednoduché je dát jedno dítě na tábor či víkend a užívat si volno. Když se tábory či akce časově neshodnou, jedno zase máte na starosti.
– Jak jednoduché je být odpoledne či večer doma a psát úkoly a opakovat věci do školy s jedním dítětem.
– Jak jednoduché je být během nemoci s jedním dítětem v klidu doma, opečovávat ho a nestarat se o to, kdo druhé vyzvedne ze školky či z družiny. Co uděláte s nemocným? Vezmete ho s sebou do školky?

A na závěr a velmi důležité – s jedním dítětem nejsou hádky. Nemá se s kým hádat. Chybí tam totiž jeho „konkurent“. Hádky jsou věčné, neustále, ubíjející a někdy neřešitelné. Vnímám ten rozdíl velmi intenzivně. Když mám jednu dceru doma a druhou ne, slyším TICHO. Nikdo se nehádá. S dvěma je neustálý křik, hádky, běhání, pošťuchování a řešení konfliktů.

Matka jednoho dítěte má situaci o hodně jednodušší ještě v jedné věci. Nikdy nemusíte řešit, které dítě mělo pravdu a pátrat po příčinách. Nemáte provinilý pocit, že jednomu snad nadržujete, protože často tyto konflikty musíte „nějak rozhodnout“. Vaše dítě nikdy nepocítí, že je odstrčené a „až to druhé“.

Ve věci organizační a časového skloubení je také matka dvou dětí na zcela jiné koleji než matka jedináčka. Matka tří dětí je zase „o stupínek výše“ a matka čtyř a více dětí? Nevím, tam už se snad ty děti musí hlídat samy☺.

Nutno podotknout, že výše uvedené situace se týkají pouze některých matek „vícedětí“. A to těch, kde je malý věkový rozdíl. Jakmile jsou děti od sebe 10 let, situace je jiná. Dítě je samostatné v sebeobsluze. Můžete ho nechat na několik hodin samotné doma a dojít s druhým k lékaři. Může jet samo autobusem domů, přejít od školy samo ulici atd. Věkový rozdíl 15 a více let je ještě více propastný, jsou to v podstatě dva jedináčci.

Dále záleží, zda matka nastoupí brzy do práce, či je s dětmi doma. Zda je samoživitelka, zda má po ruce babičku, či někoho na hlídání. Osobně si myslím, že matka samoživitelka a bez možnosti hlídání má situaci neskutečně obtížnou. Kapitola sama o sobě je péče o dítě vyžadující nepřetržitou přítomnost. Musí to být velmi náročné, je to bezesporu velmi obdivuhodné a tyto matky jsou v situaci tak složité, že si to ani nedokáži představit.

A znáte tuto situaci? Skupinka matek diskutuje o svých povinnostech. Matka jedináčka si stěžuje, jak je to náročné, nic nestíhá, vůbec se nevyspí. Matka dvou dětí raději nic neříká, matka tří děti se jen ironicky směje. Já jsem se již s touto situací setkala.

Na závěr – nestěžuji si, porovnávám. Jsem ráda, že mám dvě děti a takto jsem to chtěla. Nepřála jsem si, aby má dcera byla sama. Nejlepší rozhodnutí v mém životě nebylo to, že mám děti. Dítě chce téměř každá žena, je to přirozené a proto téměř každá z nás jedno dítě má (je zbytečné rozebírat důvody jednoho dítěte, ať již sociální, partnerské, či zdravotní, to je na jiný článek). Nejlepší rozhodnutí v mém životě bylo, že jsem měla DRUHÉ DÍTĚ. Ne první, ale DRUHÉ. Za tuto možnost jsem velmi vděčná a za toto své rozhodnutí dodnes děkuji.

Za tento článek budu možná „bita“. Matky dvou a více dětí mě naprosto pochopí. Matky jedináčka se možná urazí a řeknou, že jejich práci podhodnocuji. Není to tak. Pouze chci poukázat na rozdíly, se kterými se matka jednoho dítěte prát nemusí.

Přeji Vám i Vašim dětem spoustu krásných chvil, 

Lenka Kácová