Velmi jsem se cesty bála, protože přeci jen to bylo první dlouhé cestování s dětmi a nevěděla jsem, jak to zvládnou. Rozhodli jsme se cestovat vlastním autem, abychom si mohli kdykoliv zastavit a udělat přestávku. Odborníci doporučují jako nejvhodnější dopravní prostředek při cestování s malými dětmi auto. Většina dětí jízdu autem velmi dobře snáší. Navíc radí naplánovat větší část cesty na noc, kdy je chladněji. Proto jsme se i my rozhodli cestovat v noci. Manželovi naštěstí vůbec nevadí v noci řídit, takže jsme měli všechno dobře naplánováno.

Vyrazili jsme po večeři v 19 hodin. Cesta měla trvat asi 12 hodin. Přibližně po 2-3 hodinách jsme dělali přestávky. Zpočátku jsem řídila já, když se ale blížila noc cítila jsem únavu a bála jsem se, abych neusnula za volantem. Raději jsem předala řízení manželovi.

Aby dětem cesta rychleji ubíhala, sledovaly na tabletu pohádky. Určitě doporučuji vzít tablet s sebou. I když jsem jinak odpůrce tabletu a pouštění pohádek na něm, v autě jsme to opravdu ocenili.

Malá dcera usnula asi o půl deváté večer a spala k mému překvapení prakticky celou noc. Vzbudila se jen na jedné zastávce. Vyndali jsme ji z auta, aby se také proběhla, napila a protáhla. Ale jakmile jsme se rozjeli, hned znovu usnula a spala dál. Probudila se až, když jsme se pomalu blížili do cíle.

Starší syn nemohl usnout, ale později se i jemu podařilo uložit se ke spánku. Syn se na našich krátkých zastávkách téměř pokaždé probudil, protáhl se, prošel, lehce občerstvil, ale jakmile jsme pokračovali v cestě dále, hned zase usnul. Vzbudil se také až ráno někdy kolem sedmé hodiny. Když jsme ráno dorazili k moři, byla jsem nadšená, jak děti báječně cestu zvládly.

I když jsem připravila svačinu na cestu, snědli jsme vždy jen kousek něčeho osvěžujícího (okurka, nektarinka, jablko). V noci jsme se vždy jen napili, prošli po parkovišti a pokračovali v cestě dále. Téměř všechno jídlo jsme dovezli až k moři. Ale když jsme byli na místě, s vědomím, že máme cestu šťastně za sebou, velmi jsme si na snídani přivezené z domova pochutnali. Jídlo jsme vezli v cestovní chladničce. I v teplém počasí jsme se tedy nemuseli obávat, že by se zkazilo.

Trošku jsem měla strach ze zpáteční cesty, protože se nám nepodařilo naplánovat odjezd ve večerních hodinách. Dcera dostala poslední den teplotu, a my jsme vyrazili domů dříve, než jsme plánovali. Během cesty odpoledne děti sledovaly pohádky na tabletu, měly v autě hračky, knížky a také jsme dělali častěji přestávky, přibližně každou hodinu. Díky častým přestávkám nám zpáteční cesta trvala déle, ale bylo to pro děti příjemnější. Mohly se proběhnout, venku na lavičce nasvačit, protáhnout se a pak se zase těšily na další pohádku do auta. Jakmile se ale začalo stmívat, usnuly a i na zpáteční cestě spaly tak krásně, jako při cestě k moři. Domů jsme dorazili asi ve 2 hodiny ráno. Donesli jsme děti do postele a ráno se již probudily ve svých postýlkách.

Přeji Vám, aby Vaše cesta na dovolenou byla minimálně stejně pohodová, jako ta naše.

Soňa Kottová