Naše děti jsou pro nás vším. Pokud se zeptáte, téměř každá žena odpoví, že je pro ni nejdůležitější štěstí, zdraví a blaho jejích dětí. I proto jsme ochotny pro ně udělat mnohé. I proto jsme ochotny mnoho obětovat. I proto jsme ochotny v mnoha věcech ustupovat. Je to ale vždy správné? Dítě se může stát naší nedůslednou výchovou malým vyděračem. Vycítí naše slabiny, naše ústupky a naše zaváhání. Krůček po krůčku může získat nadvládu nad námi a nad naším přístupem k němu. Krůček po krůčku se může blížit k tomu, že my budeme poslouchat jeho. A to je špatně. Rodič má milovat své dítě, ale pořád má zůstat autoritou.

Zkusme se vcítit do myšlení malého dítěte. Zkusme chvíli myslet mozkem předškolního děcka. Zavzpomínejte, jaké to bylo, když jste Vy sama byla malá, řídila se příkazy a rozhodnutím rodičů a prostě je musela poslouchat. Co dítě vzkazuje svým rodičům?

1. Nerozmazlujte mě
Já sám vím, že nemohu dostat všechno, o co si řeknu. Ale proč bych to nezkusil? Někdy stačí pár slziček či trochu vzteku… a bude po mém!

2. Nebojte se být přísní
Dávám najevo, že mi to vadí. Přece Vás nebudu pořád poslouchat. Ale pokud máte pevné zásady, cítím se bezpečně a jistě.

3. Nehubujte a nedomlouvejte mi na veřejnosti
I když jsem malý, je mi to trapné. Zkuste mi domluvit doma, v klidu a v soukromí.

4. Nenechte se vyvést z míry, když řeknu, že Vás nemám rád
Je to jen momentální nápad, řeknu to ve vzteku a za chvíli již o tom nevím… Nejste to Vy, koho nenávidím, ale Vaše moc, která mě ohrožuje.

5. Nedávejte ukvapené sliby
Slib se má dodržet a pokud ne, dlouho si to pamatuji a již Vám pak nevěřím. Když slib nedodržíte, cítím se prostě mizerně...

6. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní
Mate mě, když pak zjistím, že to tak není.

7. Nemyslete si, že je pod Vaší důstojnost se mi omluvit
Rád si uvědomím, že i dospělí dělají chyby. Je důležité je pak napravit. Pokud se mi dokážete omluvit, můj vztah k Vám je pak vřelejší.

8. Neříkejte mi, že mě nemáte rádi
Velmi mě to raní a potom se trápím. Musím dlouho přemýšlet nad tím, zda to tak myslíte. Někdy dělám příšerné věci, toto mi ale prosím opravdu neříkejte.

9. Nevěnujte přehnanou pozornost drobným bolístkám a poraněním
Možná si trochu zabrečím, ale dokážu se s tím vyrovnat. A hlavně, musím se naučit se s tím vyrovnat, proto mě přehnaně nelitujte.

10. Nechraňte mě před všemi následky mého jednání
Někdy dělám chyby a s jejich následky se musím vyrovnat. Musím se naučit snášet i obtíže, které s tím souvisejí, nemohu se pořád držet máminy sukně a čekat, že za mě vše vyřeší.

11. Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky
Spoléhám na Vás, že je včas odhalíte a naučíte mě to správně. Až budu dospělý, bude již pozdě.

12. Nezapomeňte, že potřebuji spousty lásky a porozumění
Říkejte mi, že mě máte rádi, a to i když občas zlobím.

Těchto dvanáct vzkazů naprosto vyjadřuje to, co děti cítí a co potřebují. V podstatě je to velmi jednoduché. Pocit bezpečí s jasně stanovenými pravidly, určitou přísnost, pevně dané hranice, které dětem usnadňují se orientovat. Všeho moc škodí. Myslím příliš liberální výchovu, nebo naopak příliš diktátorskou.

A nejdůležitější je dávat najevo, že své dítě máme rády. A to i když provádí hlouposti. Neprováděly jsme je snad také?

Přeji krásné chvíle s Vašimi dětmi,
Lenka Kácová