Já sama jsem se držela právě této věkové hranice. Před třetím rokem nejela ani jedna moje dcera k moři. Miminko či batole potřebuje svojí specifickou péči. Představa, že budu mít na starosti kojence či batole u moře, mě děsila a představu dovolené jsem měla úplně jinou. \

Plínky, kočárek, postýlka, kojenecká strava, horko, všudypřítomný písek, výrazná změna klimatu a hlavně – dítě je malinké, pokud má nějaký zdravotní problém, nevíte co mu je, pouze tušíte, odhadujete a tápete. Hranice tří let vnímám jako naprosto vyhovující, aby dítě tuto cestu a pobyt zvládlo. Ovládá základní hygienické návyky, samo se nají, napije, provede základní úklid a hlavně, pokud mu něco je a něco ho bolí, řekne vám to a problém je schopné alespoň trochu popsat.

Když jedu na dovolenou a vidím v letadle maminku s kojencem či batoletem a vidím, jak tyto děti cestu špatně zvládají, brečí, nejen v letadle, ale poté i v autobuse, ptám se „Proč ?“. Není to brzy, pro koho tato dovolená je? Pro miminko? Nic si z toho nepamatuje, potřebuje jen základní péči a přítomnost rodičů. Pro rodiče? To těžko, podmínky mají ztížené, dítě potřebuje soustavnou péči a váš čas, stejně si pořádně neodpočinou. Pro staršího sourozence? Možná. V tom případě mi ale určitě přijde lepší nechat mladší dítě doma. Pokud by jsem se sama za sebe měla rozhodnout, zda pojedu s velmi malým dítětem k moři, a to kvůli staršímu, nepojedu.

Mám čerstvý zážitek z letošní dovolené. 2,5 hodinovou cestu letadlem jsme absolvovali přes noc. Jedna z maminek s asi 1,5-2 letým chlapečkem bojovala s jeho brekem hned po nástupu do letadla. Chlapeček a podotkněme, že opravdu malý, vydržel plakat více jak půl hodiny po vzletu letadla. Poté usnul. Další boj nastal po přistání. Za ukrutného řevu s ním šla maminka k příjmu zavazadel. V podstatě ho za sebou vlekla a chvílemi i poponášela. Chlapeček, evidentně unavený, nevyspalý a neschopen vnímat požadavky své matky, neustále plakal. U kufrů si sedl na zem a plakal celou dobu, co na něj matka křičela, ať přestane. Zhruba po 10 minutách boje a vzájemného křiku vyslovila trest. „Když takhle zlobíš, nekoupím ti tu kolu, co jsi chtěl, protože si ji vůbec nezasloužíš“. Chlapeček zcela ignoroval její potrestání a dál brečel. Bylo mi ho líto. Trest, co vyslovila matka, mi přišel v tu chvíli absurdní a úplně zbytečný, dítě ho vůbec nebylo schopno vnímat.

Myslím, že unavené, nevyspalé dvouleté dítě není zcela schopné pochopit, co v tomto případě dělá špatně. Je příliš zabrané do svého problému a cítí křivdu. Jeho myšlení je jiné, není na stejné úrovni jako dospělého. Dítě chce svoji jistotu a hranice – to je režim, spánek, jídlo, pohlazení. Možná to zní příliš jednoduše, ale opravdu si to myslím. Takto malým dětem některé věci prostě nevysvětlíte, nejsou schopné je pochopit a když začnou plakat, někdy jim dělá problém pláč zastavit, i kdyby chtěly.

Osobně zkušenosti s takto malými dětmi u moře nemám a jsem za to ráda. Stačí, když to vidím kolem sebe. Toto není vyjímka, vidím to téměř každý let, co k moři absolvujeme.

Ale letos jsem si to se svými dcerami opravdu užila – 7 a 11 let, prostě paráda, samostatné a šikovné holky, které si v mnoha situacích již samy poradí ☺.

Přeji Vám i Vašim dětem šťastné a rozumné cestování,
Lenka Kácová.