Ukončila jsem střední školu a nastoupila v necelých devatenácti letech do své první práce. Ze začátku jsem bydlela u rodičů, od jednadvaceti let v podnájmu. Důvod byl jediný a prostý, chtěla jsem se osamostatnit. Měla jsem na starosti, v porovnání s dneškem – JEN – chodit do práce, zaplatit nájem, občas si něco uvařit, vyprat, trochu uklidit a po práci – spoustu volného času, který jsem si trávila podle svého. Venku, v kině, ve společnosti kamarádů a známých. Ve své podstatě velmi bezstarostný život, o nikoho jsem se nemusela starat a omezení nebyla v podstatě žádná. Brala jsem to jako samozřejmost a žádný rozdíl jsem si v té době neuvědomovala, protože jsem neměla žádné srovnání.

První situace, kdy jsem si začala připouštět odpovědnost i za někoho jiného byla po svatbě, kdy jsem si připustila možnost potomka a tato situace nastala ve věku třiceti let, tedy přiměřeně ani pozdě, ani brzy.

Příchod miminka a zvláště prvního, je vždy velká změna a tak to bylo i v mém případě. Naprostá změna režimu, noční vstávání a krmení, celodenní soustavná péče a zároveň počáteční nejistota, protože se všechno učíte a všechno děláte poprvé. To vše přijímáte jako nedílnou součást nového života v rodině a tak je to správné. Jak ale pojmenovat tu velkou změnu? Možná se to některým matkám nebude líbit a teď naprosto pominu obohacení, které mi mateřství přináší. Příchod dítěte vnímám jako NAPROSTOU ZTRÁTU SVOBODY A V PODSTATĚ TRVALOU ZTRÁTU MOŽNOSTI ROZHODOVAT SAMA ZA SEBE.

Byl to největší rozdíl, jaký jsem vnímala – ZTRÁTU SVOBODY. Již nic není jako předtím a uvědomovala jsem si, že příštích minimálně patnáct let se na této situaci nic nezmění. Sama nemůžete v podstatě nic – dojít si na nákup, zařídit si něco na úřadě, skočit si pro noviny, jít si sednout do restaurace, jet o víkendu na výlet podle vašich představ. Ani si dojít k lékaři, pokud to potřebujete. Co vaše dítě, vezmete ho s sebou? Nebo vám ho někdo pohlídá? A má kdo? A vaše práce po mateřské? Jakou si najdete? Tu s pracovní dobou do 18 hodin? To velmi těžko. I práci a pracovní dobu tedy musíte přizpůsobit…

Když řeknu „Dítě je ztráta svobody“, zní to sobecky? Ano, zní a jsem si toho vědoma. Svůj život a svůj program jsem přizpůsobila svým dvěma dětem. Odpoledne trávím podle režimu a kroužků svých dětí, víkendy většinou trávím podle přání svých dětí, dovolenou vybírám s ohledem na své děti, nákupy jídla uskutečňuji převážně podle chutí svých dětí, nákup mého oblečení počká, děti přece rostou a potřebují tolik nových věcí, nové boty pro mě počkají, protože začaly kroužky a musím je oběma dětem zaplatit, dítě onemocní a veškerou práci a denní režim tomu musím přizpůsobit. Občas si najdu chvilku a jdu s kamarádkou do restaurace či posedět se známými, ale to je otázka pár hodin a samozřejmě musíte mít někoho, kdo vám pohlídá děti.

Stěžuji si? Může to tak působit a někdo možná řekne: „Pokud se Ti to nelíbí, neměla jsi mít děti“. A je to pravda. Ale já si nestěžuji. Snažím se jen popsat pocity, jaké jsem měla a vnímala s novou situací v rodině. Předpokládala jsem, že to takto bude. Čekala jsem to, ale i tak mě to v realitě překvapilo. Popisuji tuto změnu tak, jak ji po těchto letech vnímám, jako velký a razantní zásah do životního stylu a každý budoucí rodič by si to měl uvědomit. Nikdo za něj totiž tu práci neudělá a pokud ano, bude to špatně. Vy jste rodič a vy máte odpovědnost za své děti.

Ano, jsou matky, které to takto nevnímají, nevadí jim tato omezení a přijímají je s radostí. Dělají to přece s láskou a pro své děti, které jsou pro ně vším. A já mohu jen obdivně vnímat, že k tomu mají takovýto přístup. Já ho takto bezvýhradný nemám. To ale neznamená, že své děti nemiluji. Jsem nesmírně vděčná osudu, že mám dvě krásné, chytré a zdravé dcery. Jen ta možnost svobody mi občas chybí...

Bezdětná žena toto nikdy nepocítí, svoji svobodu totiž neztratí. Má naprostou volnost v rozhodování, není za nikoho zodpovědná a má časově neomezené možnosti pro svoji práci. Pokud je volba nemít děti její a cílená, respektuji ji a v určitém smyslu i rozumím. Její rozhodnutí – její život – její svoboda.

A další důležitá připomínka k matkám s dětmi. Máte-li v okolí někoho, kdo má čas a je ochoten vám občas pomoci, když to potřebujete, buďte za to ráda a buďte mu vděčná. Děkuji tímto všem babičkám a dědečkům, kteří jsou ochotni, pokud mohou, pomoci občas s hlídáním ratolestí. Kriticky a vděčně musím přiznat, že tato pomoc je k nezaplacení:-).

Přeji hezké dny celé vaší rodině,
Lenka Kácová