Dítě vám nastoupí do školky, vše probíhá, jak má. Zjistíte, že přečte většinu písmenek, dokáže počítat do deseti, dokonce se snaží podepsat - i se „zrcadlovým“ písmem – obrácenými písmenky M, N, J, S, Z, C, a tak podobně. Potud je vše v pořádku, vývoj probíhá, jak má. Co ale dělat, když zjistíte, že je trochu „napřed“ ve věku, který tomu neodpovídá. Budete pyšní a ve vývoji jej podpoříte, urychlíte, nebo se máte snažit jej zbrzdit? Asi by vám radu měli dát odborníci. Pokud máte doma génia, je třeba s jeho schopnostmi pracovat.

My doma rozhodně žádného nadprůměrnégo génia nemáme, ale přesto se nám stalo, že ve věku asi dvou a půl roku začal rozpoznávat většinu písmen abecedy. Jeli jsme tramvají kolem obchodního domu Bílá labuť a z úst toho malého tvora, který sotva odrostl plínkám, slyším bé-bříško, í-indián, l-láska, a-stříška a tak dále... Zpozorněla jsem a říkám si, že takhle teda ne. Co si s ním počneme, když nám ve třech, čtyřech letech začne plynně číst. Bavila jsem se o tom s tetou, učitelkou hry na kytaru na konzervatoři, a ona mi poradila, abych dala na „hudebku“, kde se budou učit noty. Že by se ta jeho schopnost rozpoznávat písmenka mohla načas zarazit učením rozpoznávání not. Dali jsme na její radu a synka přihlásili na zpěv v nejbližším možném místě blízko bydliště. Hudebku navštěvoval asi rok, zpíval, vystupoval, ale přece jen to pro něj nebyl úplně zájem, který by jej bavil, a tak po roce výuka zpěvu a not skončila. Vývoj postupoval dle tabulek, ale stejně došlo k tomu, že začal číst v pěti letech. Sám začal spojovat písmenka. Prohlížel si komixový časopis Čtyřlístek a najednou slyším Bobíku, Fifinko, mami, já už umím číst! Ten úžas v jeho očích, to poznání! Neuvěřitelný zážitek...

Karolína Zarzycká