Byla jsem nesmírně šťastná, zároveň ale i trochu bezradná. Umím zorganizovat akci pro pět set lidí, umím perfektně zpropagovat určený produkt, umít zrealizovat smysluplný projekt, co ale neumím je tohle všechno hodit za hlavu a věnovat se jen tomu svému čerstvě narozenému andílkovi. Narozením syna se toho v mém životě hodně změnilo. Najednou jsem nemohla jít na večírek, když se mi zachtělo. Nemohla jsem jít na kafe s holkama, když jsem si chtěla pokecat, nebo si jít večer zacvičit. Uvědomuji si, že už se nikdy nebudu moct opít nebo přijít domů až ráno, protože už celý život budu muset být zodpovědná. Byl a je to svazující pocit. Jsem ale beran a řekla jsem si, že budu skvělou matkou a do mateřství jsem se vrhla naplno.

Přečetla jsem spoustu knížek o výchově, chodila s prckem plavat, cvičit, hrát si do mateřských center. Hodně jsem mu četla a rozvíjela jeho motorické schopnosti. Všechno bylo moc fajn, až na to, že jsem kromě velkého štěstí cítila i nějakou prázdnotu. Něco mi chybělo, a to čím dál víc. Tím něčím byla moje práce. Milovala jsem svého syna, manžela i možnost být matkou. Zároveň jsem ale cítila potřebu být to zase já. Chtěla jsem být zase atraktivní, užitečnou a pracující ženou. Potřebovala jsem práci, zodpovědnost, sem tam nějaký stres a hlavně kolektiv dospělých lidí, nikoli žvatlajících a slintajících dětí. Ruku v ruce, jak jsem potřebovala opět zaměstnat svůj mozek, jsem začala nesnášet své domácí povinnosti. Začalo mi vadit denodenní vaření, uklízení, praní... však to všechny známe. Zkrátka jsem doma začala být nespokojená. Když to na mě začalo být vidět, nabídla mi maminka, že mi prcka bude hlídat a ať si zkusím najít práci na částečný úvazek. Malému byl rok a půl a začala jsem chodit na částečný úvazek do práce. Sice jen na pár hodin, ale bylo to pro mě jako vysvobození. Možná to někomu zní hrozně, ale já to tak cítila. Svého syna miluji nade vše, jen jsem potřebovala zase začít mít ráda i sama sebe.

Pracovala jsem půl roku a poté znovu otěhotněla. Když se narodil náš druhý syn, přísahala jsem si, že se mu budu věnovat naplno. Že už do práce chodit nebudu, a že si své druhé a velmi pravděpodobně poslední mateřství užiju plnými doušky. Syn byl naprosto úžasný. Byl hodné a klidné dítě, což bylo po prvním velmi temperamentním synovi velice příjemná změna. Po roce, kdy jsem se mu velmi intenzivně věnovala, jsem ale opět začala pociťovat starou známou prázdnotu. S dvěma dětmi už ale nebyl čas vůbec na nic. Začala jsem ztrácet pojem o tom, co se kolem děje. Nedívala jsem se na zprávy, nečetla noviny, s manželem jsme si měli čím dál méně o čem povídat. Začala jsem být opět smutná. Víc a víc. Po večerech jsem plakala, že jsem hrozná matka, protože nejsem schopná radovat se z toho, že máme dvě krásné a zdravé děti. Opravdu mě moc trápilo, že mi to nestačí a obviňovala jsem se, že mě mateřství zcela nenaplňuje. Naštěstí mám velmi chápavého manžela, který mou úzkost velmi rychle vycítil. Do práce jsem jít nemohla, protože děti ještě ani nechodily do školky a neměla jsem nikoho, kdo by mi je mohl přes den hlídat. Manžel mi proto navrhl, abych pracovala z domu. Slíbil mi, že mi s dětmi i s prací pomůže a svůj slib neustále svědomitě plní. Od té doby při mateřské pracuji na částečný úvazek a jsem sice možná horší matkou než dřív, protože mám na děti méně času, za to jsem ale o mnoho spokojenější ženou i manželkou.

Takže milé maminky, jestli se také trápíte tím, že při mateřské pracujete a že byste možná neměly, věřte mi, že já jsem hrozně ráda, že jsem se pro práci rozhodla. Připadám si opět užitečná. Opět se zajímám o dění ve společnosti, nejen o „dětské záležitosti". Práce si navíc vážím víc než dřív. Dělá mě totiž šťastnou. Jsem navíc přesvědčená, že i dětem svědčí, když mě nevidí jen u plotny v teplákách, ale i namalovanou, hezky oblečenou a pomalu ale jistě i opět sebevědomou.

Dnes už dokážu otevřeně říci, že mě mateřství nenaplňuje natolik, abych se vzdala své práce, což ale nemění nic na tom, jak moc své děti miluji. A byla bych hrozně ráda, kdybych svým článkem dodala odvahu, byť třeba jedné jediné mamince k tomu, aby se při mateřské realizovala nejen jako matka, ale i jako pracující žena. Proto maminky, máte-li nějaký sen nebo chcete začít podnikat, jděte do toho! Mateřská je podle mě ten nejlepší čas, kdy své sny začít měnit v realitu...

Přeji Vám krásné dny, 
Martina Šebestová
autorka webu Topškolky