1. V těhotenství si budu hlídat hmotnost. Nepřiberu více jak 12 kilo!
Ha, tak to se mi opravdu nepodařilo:-) V počáteční fází těhotenství jsem na svoji žravost“ měla i důvod – v případě nedostatku kalorií mi bylo špatně od žaludku a pokud jsem něco snědla, nevolnost přestala. To ale trvalo první tři měsíce, poté to již opravdu byla jen ta žravost. Na konci svých těhotenství jsem přibrala 27 a 29 kg. Těsně před porodem jsem jen nerada lezla na váhu. A poté jsem musela velmi zatnout zuby, abych tato kila shodila.

2. Budu stále upravená!
Ne, opravdu to někdy nešlo. Zvláště když jsem lítala mezi dvěma dětmi. Vytrhat si obočí, udělat pleťovou masku a nalakovat si nehty, jsem prostě nestihla. A oblečení? Bohužel jsem zůstala u toho praktického (pokud jsem ho tedy po porodu oblékla…). Lodičky a elegantní sukně ke kočárku či na písek opravdu moc nehodí…

3. Nebudu na své děti šišlat!
Snažila jsem se, protože vím, že se to nemá. Přesto mi to občas nedalo a najednou jsem zjistila, že na své miminko v kočárku šišlám. Prostě to šlo tak nějak samo.

4. Když půjdu s kamarádkami na drink, nebudu vyprávět o svých dětech!
Tak to se mi v podstatě nepovedlo nikdy. Jak se změnil můj životní styl a byla jsem celý den pořád s dětmi, automaticky se moje konverzace stočila k tématu dětí. Moje bezdětné kamarádky se tvářily chápavě, ty s dětmi to neřešily vůbec, protože jejich tématem byla také jen děti. Měla jsem pocit že se bavím již jen o dudlících, plínách, nočnících a kašičkách. Tak trochu katastrofa!

5. Nebudu své holčičky oblékat do růžové!
Nechci, ale musím. Snažila jsem se svým dcerám nabízet i jiné barvy – zelenou, modrou, fialovou, bílou. Jsou přece také pěkn. Jenže v určitém věku dcery růžovou vyloženě vyžadovaly. Prostě to pro ně byla ta nejlepší a nejhezčí barva. V řádce triček či čepic si vždy skálopevně vybraly tu růžovou. Samy, bez nucení, prostě ji chtěly.

6. Budu mít uklizenou a čistou domácnost!
Zvládala jsem to jen částečně a na úkor toho, že jsem neměla ani chvilku volna. Ale nepořádek v domácnosti jsem opravdu mít nechtěla. To, že jsem překračovala všude hračky mi nevadilo, ale špinavou koupelnu či naprostý chaos v kuchyni jsem nikdy neměla.

7. Nebudu si brát dítě k sobě do postele!
Zde se musím pochválit, toto jsem splnila na 100%. Plačící potomek mě nikdy nedonutil, abych v této věci ustoupila. Mé dcery usínaly v postýlce samy a bez mé přítomnosti. Později jsem byla velmi, ale opravdu velmi ráda, že mám ve své posteli soukromí a odpočinu si i já.

Posuďte samy, milé maminky. Vidíte se v některých bodech?

Přeji Vám i Vašem dětem krásný rok 2015,
Lenka Kácová