My dospělí to rozhodně v oblasti žalování dítěte nemáme jednoduché. V hlavě se nám roztáčí otázky a my v sobě hledáme to „nejlepší řešení“ pro dítě. Ale kde je pravda? Co když dítěti ublížíme tím, že žalování nevěnujeme pozornost? Co když dítě opravdu něco výrazného trápí a už neví kudy kam?

Velmi častým tématem žalování je, že někdo někomu ubližuje. Zde doporučuji dítě nezahnat do kouta, nekárat ho, neodmítat, ale na druhé straně ono žalování nevyzdvihovat například sociálním odměňováním (pochvalou, zvýšenou pozorností a podobně). Žalování by rozhodně nemělo být odměňováno!!! Dítě si poté velmi rychle na tento program může zvyknout a svoji pozornost si může vydobývat právě žalováním.

Pokud si dítě stěžuje na ubližování, rozhodně věnujte této informaci pozornost, může totiž ledacos signalizovat.

Dítě, které často žaluje, může být úzkostnější, možná není v navazování kontaktů s vrstevníky příliš zdatné, chtělo by, ale neumí se například zapojit do hry, z tohoto důvodu může žalovat, což může být neobratná cesta jak požádat dospělého, aby dítěti pomohl se začlenit do hry s ostatními dětmi.

Děti, které mají z domova velmi přesně a přísně stanovené normy, pravidla v tom, co smí a co ne, mohou někdy žalováním reagovat na konfrontaci své zkušenosti doma s děním v jiném prostředí. V dítěti je najednou rozpor a nechápe, proč se věcí dějí jinak, nežli v domácím prostředí. Dítě prostě nechápe odlišnosti a neumí si s nimi poradit jinak než žalováním.

Žalovat může dítě i z touhy zavděčit se, obzvlášť v případě, že bylo dítě svědkem toho, že v podobné žalující situaci byl někdo pochválen. U dítěte se pak může roztočit program, že žalují jen „hodné“ holčičky a „hodní“ chlapečci. Žalování se pak stává pro dítě dobrým skutkem a nechápe ty kroutící a kárající hlavy okolo. U často žalujících dětí je potřeba pracovat s problémem, který se za žalováním skrývá.

Pár rad pro rodiče, učitele, vychovatele:
• zjistěte, jak situace opravdu vypadá, a podle potřeby zasáhněte,
• rozhodně nebuďte v roli soudce a už vůbec ne, pokud jste u dané situace nebyli,
• dejte dítěti prostor, nekárejte, ale pracujte s tím, o čem dítě povídá, snažte se objevit problém, který se za žalováním skrývá,
• položte si otázky, proč asi dítě žaluje, co potřebuje?, po čem touží?, co vnímá jako akutní?,
• rozhodně neposílejte žalující dítě do kouta nebo nevykazujte z místnosti,
• žalování v sobě může nést první známky šikany v kolektivu dětí, dítě, které žaluje má své důvody a pokud se je nesnažíme odhalit, můžeme něco důležitého přehlédnout,
• pracujte s emocemi dítěte, nezesměšňujte, neponižujte, neodkazuje pryč.

Mějte na paměti, že pokud vaše dítě bude mít už od útlého dětství informace, co by si nemělo nechávat pro sebe, možná jim to v pravou chvíli rozhodování „zda žalovat“ usnadní, dítě si tak samo vyhodnotí, zda utíkat pro pomoc nebo to zvládne ještě samo. Dítě, které je kvůli žalování káráno se může uzavřít do sebe a pokud někdy bude prožívat něco obtížného, tak je tu možnost, že bude všechno řešit samo v sobě nebo bude své trápení „ventilovat“ pro nás dospělé nevhodným chováním. Problém či trápení prostě musí někudy ven.

Možná se právě setkáváte s žalováním u vašeho dítěte a občas si nevíte rady nebo vás chování vašeho dítka překvapí. Proto budu velmi ráda, když napíšete, jaké zkušenosti s žalováním a jeho řešením máte právě vy. Nebo napište, jaké další téma vás zajímá, o čem byste se zde, na webu Top školky, rádi dočetli.

S úctou Lucie Mucalová
Autorka: Mgr. Lucie Mucalová
terapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy
email: luciemucalova@gmail.com
www.terapie-mucalova.cz
facebook: Mgr. Lucie Mucalová